Zákusek pro návštěvu

Moje tchyně moc dobře a ráda peče. Nemyslím tím dorty na slavnostní příležitosti, ale takové to normální domácí pečení. Či už dělá různé koláče z kynutého těsta, záviny, štrúdly nebo moučníky ke kávě, všechno je moc dobrý.

Jednou jsem tak seděla i s dcerou u ní v kuchyni, před námi kafe a samozřejmě na talířku koláče. Jak si tak pochutnáváme, tak jsme se bavily o všem možným i o různých příhodách, co se staly právě v kuchyni u vaření a pečení. Moje dcera říká: "Babi, ty snad nedovedeš ani nic zkazit, u tebe jsem ještě nepovedený koláč neviděla."  Ona se jen zasmála a odpověděla: "A jéje, víš, kolikrát se mi něco nepovedlo a nejčastěji tehdy, když mi na tom nejvíc záleželo." 

V duchu jsem si pomyslela, že to znám, to je u mě běžný. Když něco dělám jen tak, narychlo pro nás, tak se to vždy povede, ale když stejnou věc chci udělat pro návštěvu, tak se  s tím pokaždé z neznámých důvodů něco stane. Ona jakoby navazovala na mé myšlenky, tak nám začala vyprávět svůj zážitek z před mnoha let. Čekala hosty, moc jí záleželo na tom, aby se dobře předvedla a všechno bylo bezchybný. Už několik dní předem sestavovala jídelníček ze samých dobrých věcí a pak přemýšlela nad moučníkem, jestli udělá něco speciálního, nebo dobrou osvědčenou klasiku. Vyhrála klasika, pro jistotu, aby vše bylo jak má být.

V den ohlášené návštěvy od rána pobíhala v kuchyni, vařila oběd a chystala vše potřebné. Když byl oběd skoro hotový, tak se  jako poslední  pustila do pečení zákusku. Vajíčka šlehala ještě dýl než obvykle a těšila se, jak bude vše krásně nadýchané. Do těsta jako poslední přisypala ořechy, vylila na plech a šup s tím do trouby. Zkontrolovala předem nachystaný krém a kým se těsto peklo, chystala věci na stůl k obědu. Zkontrolovala čas, všechno vycházelo podle plánu, když vytáhne koláč z trouby, půjde se přeoblíct, mezitím vychladne a pak už jen dá plnku a návštěva muže přijít. S dobrým pocitem, jak jí všechno hezky vychází, otevře troubu a najednou "zkamení". Místo očekávaného nadýchaného těstíčka se dívala na placku na dně plechu. Zírala na to v němým úžase a nechápala, co se stalo. Pak jí to najednou došlo - nedala tam mouku! "Tohle se mi ještě nikdy nestalo," zaplakala v duchu. No nebylo času na velké lamentování, rychle se oblékla, dědu pověřila, ať uvítá hosty, jestli mezitím dojdou a ona utíkala do nejbližší cukrárny koupit zákusky. Jak doběhla domů, tak se akorát v předsíni srazila s hosty. Po uvítaní se usadili všichni ke stolu a pochutnali si na skvělém obědu. Pak došlo na řadu kafe a zákusky z cukrárny. Nálada byla dobrá, uvolněná atmosféra, každý se bavil a mluvilo se o všem možném, došla řeč i na trapasy. Zvažovala, jestli se přizná, co se jí stalo právě před jejich příchodem. Nakonec jim všechno pověděla a společně se nad tím bavili.

Návštěva se zdržela až do pozdních večerních hodin a tak byl dostatek času na to, aby se na chvíli "vypařila" a stihla udělat nový korpus, tentokrát i s moukou. Krém byl hotov už od oběda, tak to bylo jedna-dvě. A tak si všichni nakonec pochutnali i na prvoplánovaným zákusku a ještě se při tom nasmáli. "Nikdy víc se mi podobná věc nestala," zakončila svůj příběh tchyně a já se těšila, že nejsem sama, komu se občas "poštěstí" trapas v kuchyni právě v čase, když se to nejmíň hodí.