Ženy - dvacítky dříve a dnes

Za mého mládí ženy a dívky toho moc nevěděly o sexuálním životě, na školách nebyl zvláštní předmět, časopis Bravo ještě nebyl znám, tak pokud bez znalostí si některá něco tzv. začala, dost často /= i já jsem tak dopadla/ se hned s prvním partnerem dostavilo nechtěné těhotenství;  řešení - umělé přerušení - matky postižených většinou neschvalovaly, takže, zvláště na malé vesnici či menším městě, následovala urychlená svatba. 

Svobodná matka /dnes se jí hrdě říká samoživitelka/ by naprosto neobstála ve společnosti, dát dítě k adopci se rozhodlo jen malé procento dívek, znám konkrétní případ z našeho domu, kdy Aničce bylo pouhých 16 a musela se novorozené dcerky vzdát. Nebyly sociální sítě jako dnes,  kde by se při troše štěstí našel nějaký vhodnější tatínek. Ten můj nastávající muž a tatínek, devatenáctileté ucho, /promiňte, případně čtoucí muži/, se odebral na dva roky sloužit povinně vlasti do 300 KM VZDÁLENÉ POSÁDKY OD BYDLIŠTĚ MÝCH RODIČŮ A I MĚ, TAKŽE DCERU VIDĚL ASI 3X PO JEJÍM NAROZENÍ, PAK UŽ MU PŘIŠLA NAPROTI PO SVÝCH. Svatbu sponzorovali, bydlení po šest let mladé rodince včetně výchovy vnučky rovněž, moji obětaví rodiče. Já jsem v klidu dostudovala coby pouze druhá matka v ročníku (!) - rarita - na VŠ ve městě, kde žili manželovi rodiče.

Sociálka se nepřetrhla, napsali mně, že mí oba rodiče ještě pracují, tak jsou povinni alimentací ke mně i k dítěti! Manželovi rodiče nedali na svatbu ani korunu, naopak si odvezli coby svatební výslužku horu cukroví pro sousedy, tchyně mně pak kamarádsky radila, ať pro očekávané dítě moc nenakupuji, kdyby mně náhodou umřelo. A vzala si automaticky jako vždy i poslední synovu výplatu na uhlí, než narukoval, protože tchyně nikdy nepracovala, a on jí vždy peníze odváděl.

U nich totiž panoval i ve vztazích středověk, tchyně bez tatíčka neudělala krok; po jeho smrti - úplně bezradná - se pokusila o sebevraždu.

Moje manželství se vyvinulo tak, že se mu nyní velmi často v tisku říká toxické. Silný vzor tchána se na našem manželství nesmazatelně podepsal, takže jsem měla po boku místo spolehlivého partnera tchána č. 2, který k sebevraždě zvláště v pozdější fázi našeho manželství věčným  kázáním, vyhrožováním a řevem vybízel; nejhorší pro mě byla naprosto neshodná výchova potomstva, typické upřednostňování mužských zálib na úkor volného času pro rodinu a ztráta sebevědomí.

Detaily o dopadech atmosféry v soužití  si nechávám, s dovolením, pro sebe.

Dnešní mladí lidé mají právě sebevědomí až až, je to dovoz z Ameriky, kde vlastně můžete být rozumově nedokonalí, ale vaše sebevědomí je jako mrakodrapy v N.Y. , sahá až do nebe. Dvacetileté mladé ženy se nemusejí, jsouce dokonale poučeny, hned vdávat a rodit, mohou studovat, cestovat, zkoušet různá povolání, dle libosti i intimní vztahy a vybírat, hodnotit případné budoucí manžely.  

Nosí se žít singl či naopak - muži a ženy v různých sestavách, pro děti, což velice dobře chápu a schvaluji, se ženy i muži rozhodují až po velice zralé úvaze, odsunují věk, kdy se rodiči stanou, navíc a často, což je jejich čistě soukromá věc, nechtějí ani v budoucnu mít potomky vůbec. Současná bytová krize i jiné okolnosti /politika, svět/ nejsou vstřícné pro rodinný život.

Skepticky si nemyslím, že vývoj bude lepší, vidím bohužel velkou rozvodovost i tam, kde děti jsou, zmatek pojmů tatínek, maminka, strýček... Zatím ode mě vše, čtení veselé zrovna není, jde o moji pravdu. 

Prababka - čtenářka
ChytráŽena.cz