Beltine

Byl to Ceanin první Beltine v roli kněžky.  Patnáct let strávila na svatém ostrově Iona a pilně se učila všem znalostem druidů.  Teprve o minulém úplňku byla předvedena kněžkou-matkou před nejvyššího kněze na ostrově Mona a poté poslána sloužit lidem této osady a jejího okolí.

Podívala se na stůl a ještě naposledy zkontrolovala vybrané byliny, které přidala do horkého nápoje, který teď ležel před ní. Její dnešní úkol  započne při východu slunce spojením s duchy.  Použila vykuřovadla z posvátných bylin k očistě sebe samé i svého okolí od všeho zlého. Posadila se na zem a vypila připravený nápoj. Na jeho trpkou chuť byla již téměř zvyklá, i když při svém výcviku nikdy nepila odvar takto silný. Duchové začali přicházet a zjevovat obrazy. Viděla osadu rozkvést v rozpuku jara, viděla jí zahalenou a šťastnou v teplém oparu léta, viděla hojnou podzimní sklizeň a útlum v chladných měsících. Viděla několik nových dětí, mezi nimi i svou dceru, zrozených z požehnání Velké božské matky Brighit a Rohatého pána lesů Cernunna.  Dětí počatých o zítřejším Beltinu.  Viděla nové jaro pomalu přicházející do kraje.  Uviděla vetřelce. Připluli na velkých lodích a začali kolem sebe rozsévat smrt.  Viděla velkou vránu, vtělení bohyně války Babd, kroužící nad bojovníky a roztahující nad nimi ochranitelsky svá křídla. Krvavé vize začaly ustupovat.  Ceana si uvědomila, že leží na podlaze a vzlyká. Ještě chvíli nechala slzy proudit a poté použila svůj druidský výcvik a vyprázdnila svou mysl. Vyslala vroucí modlitbu k Velké matce a požádala ji o ochranu nejen své osady, ale celého svého lidu a požádala tři velké bohyně války o sílu.  Vyšla ze svého domku a na její tváři byl naučený výraz. Obličej kněžky, povznesený nade vše.  Venku už na ni čekala skupinka lidí. Starší této osady se poklonily své kněžce a obrátily k ní tváře s otázkou v očích. Ceana promluvila zvučným hlasem, který neprozrazoval nic o prázdnotě a zoufalství, které pociťovala: „Než se kolo života jednou otočí, budeme obdarováni dary, zplozenými  zítra a ve dnech následujících.“ Starší si oddechli a spokojeně se usmáli. Sice nechápali, proč slyšeli výkřiky z kněžčina domu, ale přeci nemohou zasahovat do záležitostí bohů a pokud kněžka předpověděla plodný rok, nemusí si dělat starosti. Otočili se a odkvačili vypomáhat s přípravami na večerní slavnost. Slunce už bylo vysoko na nebi a osadou  se rozléhal lomoz.

Ceana vyrazila provést potřebné obřady zajišťující dobré jídlo, pití a hlavně sílu očistných ohňů, které budou o půlnoci zapáleny. Jak se slunce posouvalo k západu, vypukly hry a boje mezi mladými muži. Ten, který bude dnes nejlepší, se stane Zeleným králem. Zelený král má obvykle možnost vybrat si kteroukoli pannu. Společně pak do sebe nechají vstoupit bohy plodnosti.  Očistí tak sebe i svou osadu a zajistí si zdraví.  Při letošní slavnosti ale Zelený král na výběr mít nebude. Ve vesnici je panenská kněžka, služebnice bohyně, která musí splnit svou povinnost. Ceana se při té představě nepatrně otřásla. Věděla o této své povinnosti už dlouhá léta a byla na ni připravována. Věděla, že letošním Zeleným králem, vtělením boha, bude Brian. Viděla ho ve své vizi a poznala ho v očích své dcerky, jež bude v noci počata. Brian, syn pastevcův, jež v sobě nalezl nadání pro boj. Ceana si povzdechla, když pomyslela, jak moc bude jeho schopností brzy zapotřebí.

Na náměstí uprostřed osady již hoří dva posvátné ochranné a očistné ohně. Ceana provedla všechny potřebné rituály, aby je dnešní noci uchránily před stvořeními z Jiného světa. Hranice mezi oběma světy je o Beltinu velmi slabá.  Mladí, již notně posilněni pivem, ohně přeskakují a staří procházejí mezi nimi a provádí tudy i svá domácí zvířata. První muži vyhazují zapálená březová košťata do výše a dohadují se, které vyletělo výš.  Po té, co očistu od všeho zlého provedli všichni lidé i zvířata z osady, si Ceana nabrala do misky žhavý popel z okraje ohně.  Poté se obrátila a vyrazila směrem k posvátnému pramenu, který vyvěrá v nedalekém háji. Většina lidí z osady ji následovala. Je to veliký svátek být svědky spojení Zeleného krále  a samotné kněžky v roli Zelené královny. Brian notně posílený pivem se za halasného doprovodu kamarádů vydal v čele průvodu.  Ceana zapochybovala, zda bude svého úkolu vůbec schopný, ale poté si vybavila oči svojí dcerky, které se na ni dívaly z její ranní vize.

V háji u posvátného pramene kněžka zapálila nový oheň za pomoci popela z očištěných ohňů, stejně jako to udělají všichni lidé z osady ve svých domovech.  Tento oheň má funkci ryze praktickou. Pokud by úplněk na nebi zakryl mrak, lidé by neviděli probíhající spojení vtělených božstev.  Ceana došla k posvátnému prameni, svlékla se a otočila čelem k Zelenému králi a davu stojícímu za ním. Brian se najednou zdál o něco střízlivější. Přistoupil k ní a ruce položil na její plná ňadra. Ceana si nedělala iluze o ohleduplnosti Zeleného krále, který je naplněn pocitem vítězství a nepřemožitelnosti po dnešních oslavách. Doufala jen, že ho trošku zkrotí úcta k jejímu postavení.  Brianovi ruce hnětly její ňadra. Jedna jeho ruka sklouzla na Ceaniny hýždě a tak si ji přitáhl blíž.  Jeho halena vzala za své už během odpoledních her, takže kněžka sáhla po tkanici, jež mu přidržovala kalhoty. Povolila ji a kalhoty mu stáhla.  Brian ji zatlačil na ramena a ona se před něj položila na zem s roztaženýma nohama. Zelený král neváhal a položil se mezi ně. Jeho nástroj byl připravený a tak dál neotálel a použil ho.  Ceana ucítila ostrou bolest, ale nevykřikla. Věděla, co ji čeká a použila potřebné byliny k tomu, aby dnešní noci nezneuctila svou bohyni ani hláskou.  Přála si, aby vše co nejdříve skončilo, ale věděla, že pokud by bylo jejich spojení příliš krátké, lidé by to považovali za zlé znamení.  Když se Zelený král z kněžky odvalil, přiblížila se k Ceaně ostýchavě jedna z žen. Když na Ceaniných stehnech nalezla krev i  Brianovo sémě, úsměvem to dala najevo přihlížejícímu davu.  Lidé se spokojeně usmívali. Bohové spojení požehnali. Poté se lidé začali pomalu rozcházet . Mladé páry zamířili do soukromí lesa a jali se oddávat lásce s vědomím božské přítomnosti.

Ceana se opláchla posvátnou vodou z pramene, oblékla se a poté k prameni poklekla. Do jejího srdce se náhle vrátil strach z ranních vizí. Věděla, že o příštím svátku Beltine bude překročena hranice a z Jiného světa vstoupí do světa lidí zlo.  Ruka Ceaně sjela na břicho, ve kterém byl dnešní noci počat nový život.  Velká matko, dej mi sílu postarat se o mou dceru a uchovat ji v bezpečí ve dnech války, které přijdou.

Inspirováno keltskými pověstmi o druidských rituálech  a útocích nájezdníků o Beltinu.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10