Byli jsme parta lidí různorodého věku, vždyť nejmladší z nás (asi by se spíše hodilo napsat nejméně starý) má 57 a nejstarší 75 let, rovněž náš zdravotní stav se liší. Právě ten nejstarší pán dostal asi měsíc před dovolenou zánět sedacího nervu, jeho léčba nebyla příliš úspěšná a už to vypadalo, že nejen on, ale ani jeho manželka (přece nenechá doma maroda samotného) nikam nepojedou.
Naštěstí mu kdosi poradil, aby vyzkoušel akupunkturu a HURÁ - ona zabrala. A tak se nakonec mohli, i když s berlemi, zúčastnit i oni, byli jsme tomu moc rádi a těšilo nás to, protože je to velmi pohodový a vtipný společník. Další naše kamarádka prodělala koncem zimy operaci a rovněž si troufala pouze na lehčí turistické túry.
Po delších úvahách jsme se nakonec rozhodli, že se vydáme na Solisko.
A tak jsme se ve čtvrtek po vydatné snídani (švédské stoly s bohatou nabídkou teplých a studených jídel i nápojů, zeleniny a ovoce) opět náležitě vyzbrojeni sešli před hotelem a následně jsme se nechali odvézt TEŽkou do Štrbského Plesa, odkud jsme se přesunuli k dolní stanici čtyřsedadlové lanovky.
Dolní stanice lanovky se nachází pár metrů za skokanskými můstky v nadmořské výšce 1386 m n.m., má 96 čtyřsedaček, za hodinu přepraví 1 600 osob a výškový rozdíl 428 m do horní stanice, která se nachází v nadmořské výšce 1814 m n.m., překoná za necelých 7 minut. Lanovka nás tedy vyvezla několik metrů od prvního cíle naší výpravy - k Chate pod Soliskom.
Chata pod Soliskom je nejmladší vysokohorská chata ve Vysokých Tatrách a nachází se na jižním svahu Predného Soliska ve výšce 1840 m n.m. Do užívání ji odevzdali roku 1944, dostavěna však byla až v roce 1946. Původně byla postavena jako úkryt pro sjezdaře před špatným počasím. Poskytovala občerstvení a ubytování ve společné noclehárně. V šedesátých letech měla být pro svůj špatný technický stav zbourána, ale tatranští horolezci, kteří ji zrekonstruovali, ji nakonec zachránili a návštěvnost chaty opět stoupla. Na úkor noclehárny byla zvětšena jídelna. V roce 2002 bylo rozhodnuto, že se namísto staré chaty postaví nová. Se stavbou se započalo 1. září 2003 a už za neuvěřitelných 99 dní, tedy 21. prosince 2003, byla chata hotová. Chata poskytuje stravovací služby v restauraci s kapacitou 70 míst + 70 míst na terase a ubytování v turistické noclehárně.
Zde jsme se rozloučili s našimi dvěma "marody" a v počtu 8 lidí jsme se vydali na túru na Predné Solisko.
Predné Solisko (2093 m n.m.) je poslední vyvýšeninou dlouhého Soliskového hřebenu, který vybíhá z Furkotského štítu směrem na jihovýchod. A ačkoli turistický průvodce mluví o tom, že je to jeden z nejnižších a nejsnáze dostupný vrchol ve Vysokých Tatrách, nám žínkám nižšího vzrůstu (vždyť dobrého je vždy málo), daly dost zabrat vysoké kameny turistického chodníku, kde jsme chvilkami musely kolena zdvihat až po bradu, abychom mohly vystoupat na nejbližší kámen.
Ale nikdo z nás to nevzdal a nakonec jsme stanovenou metu všichni zdárně zvládli. Odměnou za vynaloženou námahu nám byl překrásný výhled na Štrbské Pleso, do Furkotskej doliny na západě a Mlynickej doliny na východě. Chvíli jsme se kochali výhledy a po focení jsme se vydali na zpáteční cestu k Chate pod Soliskom, kde už na nás čekali pivem či čajem osvěžení přátelé. Tady jsme i my doplnili tekutiny a po chvilce oddechu jsme se nechali lanovkou odvézt dolů, kde jsme se u skokanských můstků najedli a protože byl celkem pěkný den, rozhodli jsme se, že se ještě projdeme okolo celého Štrbského Plesa.
Štrbské pleso je morénové ledovcové jezero na jižní straně Vysokých Tater. Pleso vzniklo před více jak 10 000 lety a je to druhé největší pleso na slovenské straně Vysokých Tater. Leží v nadmořské výšce 1350 m n.m., má rozlohu 19,75 ha, je 640 m dlouhé a 600 m široké, jeho maximální hloubka je 26 m. Průměrná roční teplota vody je 6 stupňů, maximální 19 stupňů. Pleso zamrzá cca 155 dnů v roce.
Zajímavostí Štrbského plesa je, že nemá žádný povrchový přítok ani odtok. Voda zřejmě prosakuje z dolin a dvěma směry pokračuje dále. Pleso je zarybněné a jeho vody jsou s největší pravděpodobností jediným místem na světě, kde žije v současnosti už vzácná ryba, nejčistší genetická forma síha severního marény, náročná na životní podmínky.
Přímo na břehu Štrbského Plesa stojí Grandhotel Kempinski, někdejší léčebný dům Hviezdoslav, zrekonstruovaný k nepoznání. Historická budova byla postavená začátkem 20. století a zářila už tehdy luxusem a vysokohorskou atmosférou.
Po této procházce jsme si ještě na památku zakoupili velmi pěkné magnetky na lednici a už už jsme pospíchali na stanici, odkud nás TEŽka dovezla před hotel.
Večer jsme strávili příjemné tři hodiny ve společenské místnosti hotelu, kde nám k tanci a poslechu zahráli dva lidoví muzikanti a potom jsme se už s pocitem příjemně stráveného dne rozešli do svých pokojů k zaslouženému odpočinku, abychom nabrali síly na další plánovanou túru.
dada274 - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz