Letošní prázdninová dovolená je již za námi, zbývají jen hezké vzpomínky a obrázky. Abych pravdu řekla, s výběrem pobytu máme vždy celkem rychle jasno. Letos se ale naše „rodinná rada“ dlouho nemohla dohodnout, kam vlastně zamířit. Už to vypadalo, že zvítězí moře, ale nakonec - zvláště vzhledem k aktuálním vedrům - padla volba na rakouské hory. Dovolenou jsme totiž vybírali celkem na poslední chvíli.
Když už byl konečně jasný i cíl naší cesty, rozhodli jsme se jednohlasně pro zastávku v Salzburgu. Tohle město jsme totiž s manželem navštívili krátce po revoluci v rámci zájezdu s cestovní kanceláří. Tenkrát bohužel na prohlídku nebylo moc času, ale i tak nám Salzburg učaroval a slíbili jsme si, že se sem jednou vrátíme. Pravda, trvalo nám to přes dvacet let, ale stalo se…
Vyrazili jsme hodně brzy nad ránem a na prohlídku města si vyčlenili 2 - 3 hodinky času. Cesta poměrně rychle ubíhala a do Salzburgu jsme dorazili přesně podle plánu. Chvíli jsme kroužili po centru, až jsme našli parkoviště v příhodném místě. V centru ale musíte počítat s tím, že parkoviště jsou placená (a částky nejsou nejnižší).
Tohle „Mozartovo město“ je se svým historickým centrem zapsané na Seznamu světového dědictví UNESCO a o památky tu opravdu není nouze. Narazíte na ně téměř na každém kroku, stejně tak jako na četné skupinky zahraničních turistů. Potkávali jsme tu hodně Japonců, anglicky mluvících turistů, ale často byla slyšet i naše rodná řeč - přece jen od našich hranic to není tak daleko. Město se rozkládá na obou březích řeky Salzach. Můžete se tu procházet nádhernými úzkými uličkami, obdivovat malebné historické pasáže s upravenými výlohami „obyčejných“ obchůdků i butiků, posedět si u fontán na rozlehlých náměstích nebo třeba obdivovat některý z mnoha chrámů.
My jsme se rozhodli (i vzhledem k časovým možnostem) navštívit Staré město (Altstadt), kde se dá vidět památek nejvíce. Přešli jsme most přes řeku Salzach a rázem jsme se ocitli téměř v jiném světě i století… Tady pochopíte, proč sem ročně míří miliony návštěvníků. Salzburg je sídlem arcibiskupů, takže tu naleznete velké množství kostelů a chrámů.
Naše kroky vedly ke katedrále sv. Ruperta (také se jí říká Salzburský dóm nebo Salzburská katedrála), která je obklopená hned třemi rozlehlými náměstími. Uvnitř katedrály můžete kromě bohaté výzdoby a krásných varhan vidět i křtitelnici, ve které byl pokřtěn Wolfgang Amadeus Mozart.
Na severní straně katedrály se nachází náměstí Residenzplatz a uprostřed něj najdete údajně nejkrásnější salzburskou kašnu se sousoším Tritóna a čtyř mořských koní. Kašna je barokní a v průvodci nebo plánku města hledejte název Residenzbrunnen.
V okolí katedrály sv. Ruperta toho stojí za vidění více - jeden z nejhezčích pohledů se nám ale naskytl na náměstí Kapitelplatz: přímo na rozlehlém náměstí se nachází jezírko s barokní kašnou Kapitelschwemme s bohem Neptunem na mořském koni. Na jezírku si spokojeně plavaly kachny a za jezírkem zrovna vyrazila kabina kolejové lanovky nahoru na pevnost Hohensalzburg - největší a nejzachovalejší hrad ve střední Evropě, který je pro návštěvníky přístupný po celý rok. My jsme ale zůstali nejen nohama na zemi, protože byl bohužel čas zamířit dál.
Nevynechali jsme například velký areál kláštera sv. Petra, kde je i stejnojmenný kostel. Jak jsme zjistili, jedná se o nejstarší klášter v německy mluvících zemích. V kostele zrovna končila bohoslužba, tak jsme jen nakoukli a nerušili (v době bohoslužeb by turisté měli respektovat zákaz vstupu - alespoň ve větších kostelech jsme se s tímto zákazem setkali).
Pomyslnou třešničkou na dortu pro nás byl palác a zahrady Mirabell - ale o nich zase někdy jindy. Jak jsme zjistili, budeme se sem muset stejně ještě někdy vrátit - tak snad to bude dřív než za dalších dvacet let!
ChytráŽena.cz