Další, prosím: Pravdivé příběhy z lékařské praxe

Název: Další, prosím: Pravdivé příběhy z lékařské praxe
Autor: Skittle Max
Nakladatelství: Alpress
Datum vydání: 2021
Formát: 205 x 135 mm
Vazba: pevná
Počet stran: 328


Pondělí 4. června

Musím se přiznat, že o análním obušku jsem až do dnešního dne nikdy neslyšel. Díky Leighovu nadšeně barvitému popisu jeho včerejšího dobrodružného rande se Stevenem, se kterým se seznámil prostřednictvím aplikace Grinder, jsem si ale zmíněný předmět dokázal docela dobře představit. Zajímavý začátek týdne. Bylo teprve 8:30, když jsem poté, co se mi při Leighově vyprávění křečovitě stáhly půlky, musel přehodnotit svůj plán odskočit si dopoledne na velkou.
Zatímco jsem do počítače ťukal lékařskou zprávu, snažil jsem se vypadat, že odborně zvažuji Leighovu obavu, zda je možné energickými pohyby análním obuškem perforovat střevo – a zároveň jsem přemýšlel, jestli je spojení anální obušek oficiální název (pro případ žaloby je vždy žádoucí používat přesnou terminologii). Pochopitelně mi přišlo nevhodné zeptat se na to Leigha, i když jsem si byl jist, že on správný název zná – koneckonců si ten obušek koupil. Dopsal jsem větu a odpověděl Leighovi na jeho dotaz: ano, hypoteticky to možné je. Jakýkoliv cizí předmět vražený do zadku může protrhnout střevní stěnu, která je sice pevná, ale jen 2 mm silná. Vzhledem k tomu, že jediným Leighovým příznakem byly zažívací potíže, jsem ale vážně pochyboval, že mu obušek prošel devíti metry střev, které tvoří gast rointestinální trakt od konečníku až po ústí žaludku, a způsobil dané potíže –  ať už do něj Steven obušek rval se sebevětší vervou. Viděl jsem, jak se Leighovi ulevilo, když jsem mu to vysvětlil (zvlášť když nevykazoval další příznaky a vyšetření neodhalilo žádnou abnormalitu).  Musím přiznat, že na mě Leighova naprostá absence jakýchkoliv rozpaků.

Další, prosím udělala dojem. Klobouk dolů. Život se má žít naplno. Za běžných okolností
bych podobnou konzultaci pro ilustraci zakončil nákresem gastrointestinálního traktu. Jelikož jsem si ale nebyl jistý, jak nakreslit anální obušek, aniž by nevypadal jako součást původní vikingské výzbroje, od tohoto bodu jsem  upustil, čímž se mi podařilo utajit fatální nedostatky ve znalosti dané problematiky. Tak mně se to podařilo. Pustil mě do bytu – a teď mě nechce pustit ven. Prohlásil, že mě bude chránit. Jak tam tak stojím, říkám si pro sebe „chrání mě bezpečnostní pásy, kámo, ty ne“. Aby toho nebylo málo, Anton je pořádný kus chlapa, evidentně výsledek kombinace antipsychotických léků (které teď ale zjevně neúčinkují) a závislosti na fast foodu, což potvrzují hromady polystyrenových obalů od jídla všude kolem. Můj nový, do půl pasu nahý  kamarád Anton právě zažívá akutní psychotický záchvat.