Halina Pawlowská, Lubomír Teprt - Až se mě dcera zeptá

Název knihy: Až se mě dcera zeptá
Autoři:
Halina Pawlowská, Lubomír Teprt
Nakladatelství: Motto
Počet stran: 240 str.
Formá: 130 x 200 mm
Pevná vazba, vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
Datum vydání: 6. 6. 2012
Cena 249 Kč

Nikdy mne nenapadlo, že by má dcera stála o nějaké rady, notabene MOJE! Často mi zdůrazňovala, že ví všechno líp, protože je přece o pětadvacet let mladší! Teď je všechno jinak, ne proto, že bych zázračně omládla (což by se mi líbilo), ale protože má dcera si založila rodinu. Založila si ji v našem domě.

A jednou přišla a zeptala se: Co mám uvařit, aby mě chtěl? Co mám předložit tchyni, aby pochopila, že jsem nejbáječnější na světě? Co mám sníst, abych zhubla?! A taky se zeptala úplně prostě: Co mám udělat se šunkou, aby neoschla?

Křest knihy Až se mě dcera zeptá

Ve středu 13. června 2012 pokřtila Halina Pawlowská svou v pořadí již dvacátou knihu, kterou pojmenovala “Až se mě dcera zeptá“. Křest pojala opravdu netradičně. Ve vyhlášené restauraci Lví Dvůr se oblékla do elegantní zástěry a s kmotrou knihy MISS World Taťánou Kuchařovou a  spoluautorem  Lubomírem Tepertem servírovali chutné pokrmy svým přátelům.
Na fotogalerii ze křtu knihy Až se mě dcera zeptá Haliny Pawlowské se můžete podívat pod tímto článkem.

Ukázka z knihy: Halina Pawlowská, Lubomír Teprt
- Až se mě dcera zeptá:

Mojí dceři konečně přivezli kuchyň. V duchu poslední doby maličko připomíná patologii s elegantními mramorovými plochami, speciálním nerezovým
nádobím a prázdným pultem, který čeká uprostřed místnosti na zohavenou mrtvolu. Má dcera asi hodinu po instalaci přiběhla do mé gastronomické
svatyně, smetla ze židle kupu novin, osladila si medem čaj, který si nalila z konvičky ve tvaru medvěda, a zeptala se: „Jaký bylo první jídlo, který si pamatuješ?“

Mojí dceři šlo o to, aby otec jejího dítěte (její přítel, s kterým bude mít možná někdy svatbu) poprvé v jejich nové kuchyni ochutnal něco tak úchvatného,
že to bude nezapomenutelné! Trvalo mi to asi hodinu. Seděla jsem ve tmě, koukala na temnou Vltavu pod našimi okny a snažila si vybavit lahůdku, která mi uvízla v mé zvětralé paměti. A pak to najednou přišlo. A i když venku
sprostě vládla deštivá, mlžnatá zima, tak jsem ucítila vůni horkého léta.

Slunce, které vyhřálo trávu u lesa, a klády, z kterých tekla pryskyřice jako těžké slzy… Navzdory idylickému obrázku úplně první jídlo, jehož chuť si vůbec dokážu vybavit, je velice neromantické. Je to totiž krevní tučnice!

To bylo tak: Jezdili jsme tehdy na letní byt do Podkrkonoší. Byli jsme hodně chudí. Nikdy mě to sice nenapadlo, ale s odstupem let mi došlo, že důvodem našeho prázdninového stereotypního jídelníčku byl právě nedostatek peněz. Máma byla učitelka, brala, jako ostatně učitelé vždycky, málo, zato měla 55 dní léta úplné volno.

Do Podkrkonoší jsme jezdili proto, že městečko Pecka bylo vyhlášeným rekreačním střediskem za první republiky a můj tradic dbalý otec i později odmítal připustit jinou, socialismem dost hnusně poznamenanou, podhorskou realitu. Protože jsme neměli na drahé kotlety a vinné klobásy, koupila
moje máma do zásoby konzervy krevních tučnic. Šlo vlastně o osolenou, zahuštěnou vepřovou krev.

Později se prodávala i husí krev, ta se však považovala za lahůdku, a byla proto mnohem dražší. Krevní tučnice byla v podstatě stejná, jako je náplň v jelitě, bez krup a žemlí a bez koření a bez střívka. Jedna konzerva stála tehdy 3 Kčs a máma obsah smažila na cibulce s trochou česneku a jako přílohu jsme tradičně měli vařené brambory a salátovou okurku nastrouhanou
v sladkokyselé, dost opepřené zálivce.

Více informací nejen o této knize Halina Pawlowská, Lubomír Teprt - Až se mě dcera zeptá se dozvíte také na stránkách nakladatelství Motto a Albatros.