Ložnice za vsazené zápasy

Při psaní tohoto svého příběhu se musím vrátit opět do minulosti, do doby, kdy jsem začala mít ráda soutěžení ve všem možném i nemožném. Tuto svou úchylku jsem zřejmě sdělila po svém otci, který měl rád různé soutěže. Od sázení ve sportce, sazce, matesu či luštění křížovek, které pak posílal vyluštěné na korespondenčním lístku. Občas se stalo, že vyhrál nějakou knížku, nebo jiné drobnosti do domácnosti. Nikdy se však nejednalo o hazard.

Byl to on, kdo mě naučil, jak se píše sportka, kolik čísel se dává apod. Ale po pár vsazených sportkách, kdy jsem vyhrála občas jen nějakou tu stokorunu, jsem s tím brzy skončila, poněvadž se mně to jevilo spíše prodělečné. Ale protože jsem pracovala v závodě, kde byli zaměstnaní muži, tak ti mě naučili, jak se sází v sázkových kancelářích na jednotlivé zápasy, jak se dá kombinovat několik sloupců a podobné vychytávky. A tak vášnivě jsem začala sledovat různé zápasy - od fotbalu, hokeje až po házenou, tenis či basketbal, abych byla v obraze, jak který klub si vede na domácí půdě, jak se daří venku. Také jsem začala více sledovat, kteří hráči jsou zranění, vyloučení na nějaký zápas, přestupy hráčů a podobně. Až jsem tak trochu vše měla pod kontrolou, začala jsem sázet v místní sázkové kanceláři.

Když se tam objevila nějaká žena, znala jsem ještě 3, které sázely, tak pánové pokaždé udiveně na nás hleděli, co tam děláme, že tomu nemůžeme rozumět a měli podobné průpovídky. Za měsíc jsem prosázela mezi 200 - 300 Kč, což je jistě méně, než dá kuřák za cigarety. Většinou jsem měla sloupky po 10 Kč a jen na víkendy jsem dávala za sázku okolo 80 Kč. Občas se podařilo vyhrát nějaké drobné, což mě nezlomilo a v sázení jsem pokračovala, než přišla výhra, která stála za to.

Tehdy asi před 10 lety jsem napsala 4 sloupce po 8 zápasech, které se hrály od pátku do neděle. Ještě v neděli jsem měla ve hře 2 sloupce, v každém byly 2-3 nedělní zápasy. Do večera bylo jasné, že v jednom sloupci byly zápasy všechny dobře a v tom druhém zbýval jeden večerní zápas, na který jsem netrpělivě čekala. Když se tento zápas dohrával, manžel byl zrovna ve vaně. Nedokáže si nikdo představit, jakou jsem měla radost, když rozhodčí odpískal konec zápasu, a i tento jsem měla tipnutý dobře. S velkou radostí jsem šla za manželem a řekla mu, že tyhle 2 sloupce mají hodnotu 26 tisíc !!! Manžel samozřejmě nevěřil, myslel si, že si z něj dělám legraci.

Na druhý den, když jsem došla do práce, jsem se samozřejmě mužům musela pochválit. Zůstali téměř v šoku, hlavně když viděli, že některé zápasy vsadili také, ale s jiným tipem. Dlouho se pak o tom v práci mluvilo, že ženská je schopná vyhrát na zápasy větší obnos peněz. Hned po práci jsem volala manželovi, ať mě čeká před onou sázkovou kanceláří, že si půjdu pro výhru, ať vidí na vlastní oči reakci chlapů.

Když jsem tam došla, tak už to tam viselo jmenovitě, kdo vyhrál. Já tam měla nick ANKA. Pracovnice této sázkové kanceláře mě u přepážky informovala, jak se chlapi zajímali o můj nick, zejména jestli je to muž nebo žena s tímhle nickem. Když jim řekla, že žena, tak nevěřícně kroutili hlavou a údajně měli z toho mindráky. Když mě vyplácela, ruce se mně snad i chvěly, neboť toto byla zatím má největší životní výhra. Za mnou stáli asi dva muži, kteří se o můj tiket zajímali a hned kontrolovali, jaké zápasy jsem vsadila a jen kroutili hlavou - došla jim slova. Pak že ženy mají slepičí mozky...

Po dohodě s manželem, co si pořídíme, jsme se shodli na nové ložnici, která nám slouží dodnes a ve které se také moc dobře spí. Teď momentálně asi 5 let už nesázím, ale přemýšlím, že bych to zase mohla zkusit. Je to pořádný adrenalin, když se pak sledují jednotlivé vsazené zápasy. 

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10