Na cestě po východních Pyrenejích

Na cestě po východních Pyrenejích s Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem na útesy, kam chodíval Picasso snít a do jeskyně, která ukrývá poklady z úsvitu dějin lidstva.

V tomto rozpáleném kraji začíná sběr hroznů z celé Francie nejdříve. Už v polovině srpna. Hrozny se totiž doslova koupaly ve sluneční lázni. Dokonce zde existuje místo, které se pyšní titulem nejslunnější místo Francie. Jde o vesnici Eus, která leží na jednom z pyrenejských svahů. Slunce tu svítí i neuvěřitelných 350 dnů v roce. Díky slunným dnům je kraj zajímavý i pro solárníky. Solární pec v Mont-Louis je přístupná veřejnosti.

Člověk se tu cítí, jako v románu Julese Verna. V krajině pod východními Pyrenejemi se potkává francouzská kultura s katalánskou. Katalánci žertem říkají, že tady žijí na malém ostrůvku v zemi Asterixově. Možná i proto o sobě dávají tolik vědět.

Všude vyvěšují své vlajky a často pořádají tancovačku ryze katalánského tance sardana. Lidé se při něm drží za ruce a tančí v kruhu, který symbolizuje rovnost a bratrství. Když protáhnou tělo, zasednou ke stolu.

Většinou si objednají boles de picolat. Typické katalánské jídlo. Kulaté karbanátky ze dvou až tří druhu masa. Ovšem gastronomickou zvláštnosti i specialitou kraje jsou šneci na dřevěném uhlí.