Slečna na hlídání

Na své první vnouče jsem se těšila tak, jako každá babička. Když se má dcera Lenka dozvěděla, že je těhotná, měli jsme z toho všichni radost. Zdálo se, že radost má i Lenčin přítel Martin. Začala se plánovat svatba. Je lepší vzít se hned, nebo nechat svatbu, až když se miminko narodí?

Dcera měla pocit, že ve svatebních šatech jí to jako těhotné nebude tolik slušet. Na druhou stranu chtěla, aby se dítě narodilo již do manželského svazku. Martin vypadal, že je mu to jedno. A tak začaly přípravy na svatbu. Během nich mi ale přišli na vážnou nemoc. Musela jsem na operaci a po ní nastoupit na náročnou léčbu. Svatba se musela odložit. Říkala jsem sice dceři i nastávajícímu zeťovi, že si nemají se mnou lámat hlavu, hlavní je jejich láska a štěstí. Ti však trvali na tom, že mě chtějí na svatbě a chtějí mě tam zdravou.

Dcera byla v polovině těhotenství, když přišla na nevěru svého přítele. A co víc, i Martinova milenka byla těhotná. Lenka se rozhodla Martina ze svého života vyškrtnout. Nechtěla mě tím moc zatěžovat, když jsem byla tolik nemocná, a tak mi sdělení dávkovala po částech.

Ze svatby sešlo a Martin, místo aby se pokoušel o Lenku, s kterou se znal několik let, nebo třeba šel za milenkou, s kterou také čekal dítě, odešel raději pracovat do zahraničí.

Mé dceři se narodil krásný chlapeček Matyášek. Byl zdravý, a to bylo nejdůležitější. Slíbili jsme si s manželem, že se o dcerku i její dítě dobře postaráme a ani ona, ani maličký nebudou trpět nedostatkem. V prvních měsících života mého vnuka jsem ale prožívala krušné chvíle. Drastická léčba mě zbavovala sil a já si pomalu říkala, že svůj boj s nemocí prohraji. Na živu mě nejspíš drželo právě to, že jsem chtěla o svého vnuka pečovat a vidět ho růst.

Naše dcera se nechtěla nechat námi živit, mateřská byla nízká, a tak přišla s tím, že by si mohla občas přivydělávat úklidem přes agenturu. Jak ale zabezpečit dítě, tehdy měl Matyášek pět měsíců, a zároveň pracovat? Já byla ráda, že se nějak postarám sama o sebe. Tak ráda bych své dceři pomohla, tak ráda bych se starala o svého milovaného vnuka. Potřebovala jsem ale porazit tu zlou nemoc, abych jim mohla být oporou. Tehdy mi nabídla pomoc kamarádka. Byla to má bývalá kolegyně z práce. Její dcera Nikola studovala vysokou školu a ve volných chvílích chtěla mé dceři hlídat jejího syna. Lenka by nikdy své dítě nesvěřila nikomu cizímu. Ale Nikola byla dcera mé známé, neměli jsme proto strach. Lenka se s Nikolou dohodla, že jí bude platit za hodinu třetinu ze své hodinové mzdy. Tím pádem mladinká studentka bude mít nějakou tu korunu na přilepšenou a Lence zůstanou peníze pro sebe a Matyáška.

Nikola působila mile a s dětmi měla zkušenosti. Před studiem na vysoké škole si krátce vydělávala jako au pair v zahraničí. Navíc hlídání bylo jen na pár hodin týdně. Lenka vybavila Nikolu velmi podrobným seznamem, co kdy a jak má Matyáškovi připravit, seznamem telefonních čísel a s obavami poprvé od svého syna odešla. Až dosud s ním byla nepřetržitě.

Když svého syna po dvou hodinách našla spokojeně spinkat v postýlce a Nikola jí líčila, jak byl malý hodný, postupně z ní opadal strach.

Můj manžel se staral o mě, a ještě ve volných chvílích chodil za naší dcerkou. Dcera s radostí líčila, jak dědeček zůstává v pokojíčku svého vnoučka a věnuje se mu.

„Až trochu zesílíš, mami, bude moct hlídat Matyáška místo Nikoly on,“ smála se dcera.

Skutečně se zdálo, že nemoc porážím. Asi mi v tom pomohla rodinná pohoda. Tak jsem se těšila, že hlídání Nikoly, ale ani dědečka nebude třeba a brzy si svého vnoučka pohlídám já sama.

Ještě předtím, než jsem to mohla udělat, se provalila jedna hrozná věc. Má rodina mi ji ale dlouho tajila. Jednoho dne přišel můj muž za naší dcerou s nahrávkou. Byla to nahrávka pořízená v pokojíčku malého Matyáška. Můj muž, nadšený fanda do počítačů a dalších technologií, v pokojíku tajně instaloval skrytou kameru. Na ní byla Nikola, která si do bytu naší dcery přivedla svého přítele, a bez rozpaků se s ním milovala přímo v pokoji našeho vnoučka. Dítěti se přitom téměř nevěnovala.

„Tati, ty mi instaluješ kameru do mého bytu bez mého vědomí?“ divila se naše dcera. Ještě víc se ale divila, když viděla, co na záznamu je. Nikolu okamžitě vyhodila a svého syna už nikdy nesvěřila cizí osobě. Ani té na doporučení, která byla vlastně dcerou mé kamarádky.

Uvědomila si, že mateřská není zase tak nízká, aby si ty krásné chvíle, kdy je její syn malý, a nebude to věčně, neužila s ním.

Já se o záznamu dozvěděla mnohem později, protože mi to tajili. Prakticky až v době, kdy jsem se o svého vnuka mohla postarat a dcera mohla jít nejen na brigádu, ale do pořádné práce, kde našla dobré kolegy a věděla, že o Matyáška je velmi dobře postaráno.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10