Realita dnešní společnost je film Bony a klid 2

Filmů, které by portrétovaly realitu této společnosti a zejména její vývoj v posledních deseti letech je až zarážející nedostatek. Jako bychom se všichni báli ukázat žhavou současnost, v níž už dávno zvítězila lež a nenávist nad pravdou a láskou. A spravedlnost? Kde ta zůstala?

Filmy vznikající v ČR jsou většinou jen pitvou pocitů a drobných problémů mladé generace, anebo se pro jistotu vracejí k minulosti, která už dávno není tak bolavá.
Film Bony a klid II by tedy mohl opět /tak jako film Bony a klid I/ zaznamenat průlom v uvedené praxi. Mohl by totiž přinést zcela nový úhel pohledu , nové, veskrze aktuální a vzrušující téma a velmi naléhavé poselství divákům. To vše při zachování velké atraktivnosti námětu /stejně, jako tomu bylo u filmu Bony a klid I, jehož návštěvnost trhala rekordy a jenž se stal kultovním filmem let osmdesátých/.

Filmem Bony a klid I jsou totiž velmi dobře rozdány karty pro strhující portrét nové doby, nových bohatých a nových křivd, které přinesla etapa divokého kapitalismu v této zemi. Omezení, která přinesl závěr filmu Bony a klid jsou totiž jen zdánlivá. Jejich využití naopak pomáhá postavit velmi atraktivní příběh, který si diváci , milující kdysi Bony a klid /a byly jich miliony/ prostě nemohou nechat ujít.

Máme skvělého hlavního hrdinu, kterého hrál vynikající herec Jan Potměšil. Ve filmu Bony a klid to byl kluk z balíkova, kterého si vekslácká parta postupně omotávala kolem prstu, aby jí nebyl nebezpečný, a tak mu nakonec zničila život. Alespoň tehdy na konci filmu Bony a klid to vypadalo, že mu zničila život. To totiž nikdo nemohl tušit, co ho čeká v nové době. /Stejně jako Jana Potměšila ve skutečném životě./
Ve filmu se loučíme s hádající se partičkou veksláků, kterou policejní anton odváží do vězení. Co je čekalo pak?

Pro toho, kdo v tom uměl chodit a uplácet na patřičných místech, bylo socialistické vězení procházkou růžovým sadem. Bachaři za patřičný obnos dodávali děvky až na celu, o alkoholu, cigaretách a občas i něčem tvrdším ani nemluvě. I vycházky se daly zařídit. I večeře z Alcronu a další a další rozkoše.

Pro toho, kdo měl smysl pro spravedlnost a tvrdší hlavu jako hrdina filmu Bony a klid, bylo vězení peklem. Neustálým sešupem do horších a horších podmínek. Nepohodlný vězeň mohl dostávat další tresty ve vyšších nápravných skupinách, takže nakonec mohl skončit v bezvýchodné situaci například v Leopoldově.
Právě tam se ocitl náš hlavní hrdina, takže měl tu smůlu, že prodělal slavnou polistopadovou leopoldovskou vzpouru vězňů, která není dodnes přesně zmapována. Ví se pouze, že v ní existovali mrtví i těžce zranění. Leopoldovská vzpoura se stala našemu hrdinovi osudnou. Utrpěl v ní těžké zranění páteře, které ho upoutalo na invalidní vozík.

Z této rány osudu se vzpamatovával velmi těžce. A vinu za to, co se mu stalo, přičítá vekslácké partě, která ho do vězení dostala. Jeho kumpáni ho možná uprostřed vzpoury nechali ve štychu.

Veksláští hrdinové Bony a klid se přitom dostali z vězení mnohem dříve, než on, takže se, se svými bohatými zkušenostmi, mohli naplno zapojit do budování kapitalismu. A zatímco náš hrdina se užíral a spřádal plány pomsty, jeho kumpáni ve velké většině pěkně bohatli a užívali nového života a nové svobody plnými doušky.
A máme základní situaci, konflikt i napětí. Zatímco ti, kteří Jana Potměšila do věci zatáhli, jsou velkou většinou v pohodě /menšina samozřejmě také zkrachovala - například postavě Romana Skamene nedávám dlouhodobě moc šancí/, on zůstává mrzákem, který nedokáže svým bývalým kumpánům odpustit.

A pak se odehrává příběh, který by bylo možné nazvat například "Má je pomsta". Mrzák na invalidním vozíku začíná křížit cestu bohatým , úspěšným a snad až úctyhodným podnikatelům, kteří se rozhodně nechtějí znát k tomu, že dříve byli obyčejní veksláci. I tohle odhalení je pro některé z nich nebezpečné. Ale nejenom to. Náš hrdina na vozíku se nevyhýbá ani chytře vymyšleným fyzickým útokům. Tak daleko sahá jeho nenávist.

Dobrodružný thriller se tak stává portrétem doby. Ukazuje, kam až se bylo možné dopracovat v posledních patnácti letech /a bude to pro mnohé překvapivé/a jaká nebezpečí přináší to, že minulost hrdinů naší doby není v mnoha případech tak čistá, jak předstírají. Budeme moci bez dechu sledovat, čeho všeho jsou noví úspěšní a noví úctyhodní také schopni.

A ještě jeden trumf máme k dispozici. Ve filmu Bony a klid vystupovala čtyřletá dcera hrdinky Evičky-tričko, do které byl náš hrdina beznadějně zamilovaný. Zatímco Evička-tričko už má to nejlepší v životě bohužel za sebou, její dcera je dnes velmi atraktivní dívka, která se v příběhu stane katalyzátorem děje.