Země, naše matka, náš domov, není jen kusem skály putujícím bezcílně závratnou rychlostí vesmírem, představuje pro nás bezpečný přístav, jediné známé místo, kde může lidská bytost žít...
22. dubna slavíme Den Země, tedy skutečně Den s velkým „D“.

Kdy vznikly oslavy Země? Jejich prapůvod sahá do dávných dob, kdy se konaly v rámci oslav jarního slunovratu 21. března. Konec zimy a příchod jara symbolizoval novou naději a víru v plodnost a štědrost země. Moderní Den Země se slavil prvně v roce 1969 v San Franciscu. Vznikl z iniciativy Johna Lenona a jeho příznivců, kterým ležel na srdci osud naší planety sužované člověkem. Vyhlášení Mezinárodního dne Země si kladlo za cíl zejména poukázat na problematiku fosilních paliv, nutnost recyklace a celkově udržitelného rozvoje.

Jak vlastně oslavy Dne Země probíhají? Celosvětově se kampaň obrací k vládám jednotlivých států i nadstátních organizací. Jestliže se politické hlavy začnou minulostí, stavem i potenciální budoucností naší planety zaobírat a zohledňovat je při svých rozhodnutích, můžeme docílit zlepšení životního prostředí a tím také životních podmínek pro nás pro všechny. „Ekologická“ řešení se najdou téměř v každé oblasti, ať už mluvíme o nakládání s odpady, zvyšování produkce v zemědělství nebo hledání alternativy pro využití ropy jako pohonné hmoty.

Naneštěstí „ekologické“ řešení bývá většinou minimálně z krátkodobého hlediska to dražší a často mnohonásobně. Proto se kampaň zaměřuje také na jednotlivé občany, zejména pak na mladou generaci. Velká část škol připravuje na Den Země projekty, které mají žáky seznámit s problémy naší planety a uložit také určitou zodpovědnost i na jejich bedra. Některé firmy vyhlašují „den bez aut“ či „den s minimem elektrické energie“. Také v médiích se objevují ve větší míře dokumenty s ekologickou tématikou.

Svátek Dne Země se stává každým rokem populárnější. Zaprvé si čím dál tím více lidí uvědomuje probíhající ekologické změny a nutnost jednat. Zadruhé vlivem médií stoupá popularita zájmu o přírodu – je „in“ chovat se ekologicky. Stále to však není dost. My lidé se k přírodě chováme destruktivně a přitom jsme na ní závislí. Je tedy na čase přestat s podřezáváním větve, na níž stojíme. Zatím máme šanci, ještě není pozdě.