A co vaše maturita?

Čas od času s kamarády zabrousíme do tématu maturita. Je to neuvěřitelné, ale každému, koho znám, se při maturitách stalo něco nevšedního.

Já osobně jsem maturovala v minulém tisíciletí pár let po revoluci. Ve třídě nás bylo 37, takže maturity probíhaly ve dvou směnách po čtyřech lidech a na pátek zbylo lidí jen pět. Na mě padla úterní odpolední směna. Vzhledem k velkému počtu maturujících jsme měli časový limit 15 minut na každou otázku.

Přípravu na maturitu jsme rozhodně nepodcenili. Vždyť jsme si ve 4. ročníku mohli vybrat volitelné semináře a v těch probíhalo opakování z maturity.

Naší povinností bylo maturovat z češtiny a z jednoho cizího jazyka. Cizí jazyky mi byly vždycky cizí, tak jsem prakticky volila ruštinu. Říkala jsem si, že když na mě promluví rusky, tak snad budu rozumět, na co se ptají. Do maturitní „sbírky“ jsem přidala matematiku a biologii. S vědomím, že příprava vlastně probíhá celý rok, jsem se na maturitu ani moc neučila. Den před maturitou mě popadla panika a začala jsem tvrdit, že když si z biologie nevytáhnu genetiku, tak neodmaturuju. A začala jsem se učit ruštinu. Stihla jsem přečíst pouze první dvě otázky - staroruskou literaturu a romantiky (Puškin, Lermontov).

V úterý odpoledne vypukla moje maturita. Ještě před maturitou nám některý z vyučujících nenápadně sdělil, že paní předsedkyně (aprobace matematika a fyzika) se na nás moc těší, protože z jejích předmětů ještě nikdo nematuroval. Uklidnilo by vás právě tohle? Mě tedy ne. A nervozita rostla. Kdybych tušila, jak budu mít obrovské štěstí na otázky, tak bych asi nebyla nervózní vůbec.

První předmět matematika. Vytáhla jsem si Moivreovu větu. Komplexní čísla mě nejenom bavila, ale brali jsme je přibližně měsíc před maturitou. Excelovala jsem. Hned po zodpovězení otázky jsem se přesunula ke dveřím a chytila se za kliku. Náhle padla věta: „Paní předsedkyně, chcete se jí na něco zeptat?“ Ruka mi zůstala na klice a jen jsem vytřeštěně zírala na paní předsedkyni. Musela si všimnout, jak vypadám vyděšeně a opravdu se na nic zeptat nechtěla.

Z češtiny jsem si vytáhla literaturu psanou za druhé světové války. Ráda čtu a povídat o Cirkusu Humberto, Manon Lescaut mi vůbec nedělalo potíže. Záměrně jsem to protahovala, abychom mluvnickou část nestihli. Zdařilo se.

Na ruštině jsem si vytáhla romantiky. Při přípravě se mi zjevilo obrovitánské okno. Nemohla jsem si vzpomenout na konce básní, které jsme se učili. Pochopila jsem, že přednášet se nebude. Tak jsem mluvila a mluvila a doufala, že na přednes opět nezbyde čas. Komise se tentokrát zachovala zcela záludně a vyzvala mě k přednesu. Do teď nechápu, jak ze mě mohlo vypadnout, že nemohu přednášet, protože mám trému, a to naprosto perfektně v ruštině.

Na biologii už jsem jen očekávala, že si vytáhnu jednu ze tří otázek z genetiky, které jsme tam měli. Nestalo se. Vytáhla jsem si rozdíly mezi živou a neživou přírodou. Byla jsem zvědavá, na čem to budu demonstrovat. Ke každé otázce jsme totiž dostali buď nějaký exponát, plakát apod. Podařilo se mi tyto rozdíly vysvětlit na atomovém modelu tuhy, diamantu, vycpaném vypelichaném papouškovi a na dvou kamenech, u kterých jsem nepoznala, co jsou zač.

Přípravu jsem měla zvládnutou rychle. A tak jsem pozorovala, jak odpovídá spolužák, který maturoval přede mnou. Netušila jsem, že mě čeká nejzábavnější okamžik maturity. On si vytáhl dosti ožehavé téma – rozmnožovací soustavu muže a ženy. Příjemným profesionálně klidným hlasem popisoval zmíněné. Jediné na čem bylo poznat, že tato otázka mu není až tak příjemná, byly jeho uši. Vzpomínáte si, jak Machovi ve Večerníčku, vždy bliká červeně ucho, když sjíždí po zábradlí k Šebestové? Tak přesně takovou barvu měly obě jeho uši. Odpověď se blížila k závěru a už bylo třeba jenom popsat, pro které ženy není až tak vhodné používat hormonální antikoncepci. Řekl vše kromě jediné podmínky a na tu jedinou si opravdu nemohl vzpomenout. V tuto chvíli se stalo nečekané. Přísedící začala kmitat rukou a ukazovat na sebe. Na spolužákovi bylo vidět, že mu odpověď docvakla. A vzápětí úlek v jeho očích, že tohle nemůže o paní přísedící přeci říct. Takže už nikdy nevyslovil podmínku: „Ženy ve starším věku“.

Přiznám se, že většina věcí, které se na maturitě děly, mi začaly připadat vtipné až po letech. Když jsem to prožívala v reálu, tak jsem to tak neviděla. Ale to se asi děje skoro vždy nejen při maturitách. Taky se vám stalo něco zvláštního nebo vtipného?

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10