8 rad, než se rozhodnete vyběhnout8 rad, než se rozhodnete vyběhnout Pampeliškový med - nejoblíbenější receptyPampeliškový med - nejoblíbenější recepty Hrajte s námi SUDOKU online !Hrajte s námi SUDOKU online ! MDŽ nebo Den matek?MDŽ nebo Den matek?
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Pátek 03.05. 2024
Dnes má svátek Alexej
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

A jestli psi nesmí do nebe, tak chci jít tam, kde budou mí psi

16. 04. 2014 | Vaše příběhy
Autora tohoto citátu neznám, nejsem si jist, zda si nebe zasloužím, přesto ale rád poprosím Nejvyššího, aby mi umožnil setkání s oběma mými fenkami, které již „překročily Duhový most“. Kdo z Vás měl či má svého čtyřnohého přítele, ví, o čem se snažím psát, ostatní odkazuji na případné „gúglování“.           

Plním slib, dokončit povídání o psech, fenkách, hafanech různých ras, které se tak či onak dotkly mého života. V tomto případě to bude dosti osobní, půjde o dlouhodobé spolubydlící a období - jak s oblibou uvádím - bratru počítáno, posledních patnácti let. Začnu rasou - dokonce čistokrevnou, papíry potvrzenou. V obou případech malý německý špic - fenka, černá, váha od pěti do sedmi kilogramů, špičatá ouška, optimisticky nahoru vztyčený ocásek.

První jsme dostali ve věku sedmi let - no dostali... Vyženil ji náš nejmladší, několikrát jsme ji mladomanželům hlídali, až jsme si ji takříkajíc osvojili - či spíše přisvojili s tím, že jí pendlování nedělá dobře. Popravdě jsme se do ní beznadějně zamilovali. Byla Dolly „von“ něco, měla elegantně vystrčenou špičku růžového jazýčku a elegantní chůzi anglické lady. Přátelila se hlavně s velkými vznešenými partnery - afgánským chrtem, zlatým retrívrem a bílým samojedem - dokonce i na jména byla vysazená.

zlatý retrívrPrvní byl Lord, druhý César a třetí Baron. Uvolnila se pouze s malou fenkou pudla Jessinou, se kterou se docela neelegantně vzájemně přečurávaly. Byla „nepolíbená“, i když /jeden nikdy neví, že áno/ kdoví - při pobytu na chatě pod Lysou horou se kolem ní točili hned tři místní psí donchuáni a jednou dokonce zmizela na celou noc z domu a vrátila se uválená až ráno. Nicméně, vše se obešlo bez následků. V jedenácti letech prodělala náročnou operaci, odstranění  téměř dvoukilového nádoru, mistrovství pánů doktorů jí prodloužilo život o další tří roky.         
Spávala v záhlaví postele, pokud  kdokoliv z nás opustil své místo, mohl se vsadit, že po návratu je najde Dolinkou zabrané a teprve po hezké pokorné prosbě mu bude umožněno znovu ulehnout. Na procházkách se způsobně držela u nohy, potrpěla si na pískající gumové hračky a vždy bezpečně věděla, která je ta nejnovější.
       
Ze smutku po jejím odchodu nás vytrhla návštěva. Stejný manželský pár jako před lety, paní v náručí stejně velkou, černou kouli, tentokrát bez toho vyčuhujícího jazýčku. Nová Dolly?   V rodném listě sice jiné, cizokrajně znějící jméno, byla ale spokojena s tím po své předchůdkyni. Rozdíly zde některé byly, přinesli nám ji ve věku tří let.
Krátce po narození přišla o jedno oko, v chovné stanici si ji přesto nechali, byť se zdála jako jednooká být „neprodejná“. Žila v tlupě, neuměla si hrát, bála se lidí, aut, ostatních psů. O to víc se přimkla k nám, obsadila můj ušák a mou půlku postele, vyhnala mne do vedlejšího pokoje a vytvořila nerozlučný tandem se svou /a mojí/ paní... Pravda, občas mi přišla oblíznout obličej, požádat o podrbání za uchem nebo na bříšku, ale byl jsem v bytě až tím třetím.      
Na rozdíl od své předchůdkyně měla jen pár malých kamarádů mezi jorkšíry, při procházkách chodila kam chtěla sama a navíc často měnila směr, snad i proto, že postrádala prostorové vidění. Bez své paní či spíše kamarádky byla celá nesvá, nesnášela její byť i krátkou nepřítomnost a se mnou, jako náhradou, se jen těžko smiřovala. Platila na ni jen má náruč a konejšení, jako u malého dítěte. Na návštěvy a cestování si moc nepotrpěla, přesto se stala ozdobou několika svateb a oslav rodinných výročí. Přinášela nám radost dalších osm  let, v loňském roce se také ona nevyhnula nutné operaci, bohužel letošní zhoršení zdravotního stavu a zatížení malého srdíčka si vynutilo milosrdný zákrok a rozloučení. Těžko se o tom píše, kdo něco obdobného prodělal, ví, jak je to těžké. Na druhé straně si kladu otázku, zda by neměl mít člověk, který rozhoduje o osudu blízkého tvora, možnost rozhodnout také o sobě v situaci, která nemá východisko.      

Omlouvám se za poněkud smutnější psaní, ale je to vlastně jen uzavření jinak spokojeného života přítulných tvorů v čase, který je jim přírodou dán a který věnovali nám - ne pánům - nýbrž přátelům.      
A co Vy, milé přítelkyně, přátelé, máte také oblíbený „psí“ citát?

Jardamalej - čtenář
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 



Komentáře
« Předchozí   1   2  Následující » 
Obrázek uživatelky
profil
SmajlíkSmajlík
Pěkný článek.Také vzpomínáme na dva psí kamarády, kteří už nejsou tu.
Radost nám dělají, ale další a další.

„Pes není zvíře, pes je přítel.“

Axel Munthe.
Obrázek uživatelky
profil
Velmi hezky a dojemně napsaný článek.Za Duhový most (velmi hezké), jsme také vypravili už nejednoho pejska. Teď máme Rockyho - je mu 14 let, tak nás to asi čeká brzy - nebo ještě pár let bude s námi Uvidíme.SmajlíkSmajlík

Citát si žádný neuvědomuji, ale oba co tu jsou pravdivé.
SmajlíkSmajlíkSmajlíkSmajlíkSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Děkuji autorovi za krásný článek,plný lásky k našim čtyřnohým přátelům.Čtení jsem končila s očima plnýma slz.Za Duhový most nám již odešlo několik pejsků,kteří nás během posledních 30ti let provázeli,tak vím,jak smutné bývá loučení.
SmajlíkSmajlíkSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Moc pěkné čtení i když trochu smutné, ale takový je bohužel život, že dává i bere. Mám za Duhovým mostem úžasného psího kamaráda, který tam odešel díky jednomu "hodnému" člověku, a tak mám svou oblíbenou větu - citát Romaina Rollanda:„Čím více poznávám lidi, tím více miluji psy.“ Doufám, že je to jen náhoda, že poslední roky mu dávám čím dál více zapravdu.
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles