Miluji borůvkovou sezonu. Moc ráda sbírám ty titěrné tmavě modré kuličky a poté z nich vyrábím marmelády, peču koláče nebo si z nich dělám zmrzliny a koktejly. Vždy se o ně podělím i se svými starými rodiči, koláč dám ochutnat v práci a něco si namrazím i na zimu.

Letos jsem nestihla tolik výprav za borůvkami jako loni. No, něco možná ještě stihnu.

Na svou druhou letošní výpravu jsem se vypravila s kamarádkou. Svého pejska jsem nechala u taťky, protože jsem ho nechtěla brát do lesa, kde je v borůvčí víc klíšťat, než ve městě. Jely jsme autem. Každá jsme měla batoh plný krabic, krabiček a menších kyblíků. Nechyběly ani jídlo na celý den a nápoje. Do lesa jsme dojely v ranních hodinách. Následoval průzkum lesa, kde jsme zjistily, že na našem oblíbeném místě je borůvek ještě víc než loni. Celý den jsme sbíraly, povídaly si a užívaly si relaxu v lese. Byl to příjemný den. Krabice a kyblíčky se plnily. Každá jsme nasbírala dostatek borůvek. K večeru jediná krabička nezůstala prázdná. Unavené s upatlanýma rukama i borůvkami zmalovanými rty jsme usedly do auta. Řídila kamarádka. I cesta zpět ubíhala rychle a v pohodové atmosféře.

Až když jsme vjížděly zpět do města, vzpomněla jsem si, že zavolám své mamce. Ona se vždy strachuje, když jedu do lesa, že si mě vyhlédne medvěd, vlk nebo nějaký vrah, jako by právě těmito predátory byl les přeplněný. Chtěla jsem ji uklidnit. Ale…telefon nikde. Prohledaly jsme auto, ale telefon jsme nenašly.

Telefon to je nový. Používám ho navíc k platbám, bez něj si už neumím představit život. Je to smutné, ale dnešní doba si tuto závislost vlastně vyžaduje. Hesla, internetové bankovnictví, věrnostní karty, benefity, vše je uloženo v mobilu. A tak jsem s obavou sdělila fakt kamarádce.

Byla jsem připravena na to, že pokud odmítne, zkusím někoho sehnat a jet zpět třeba vlakem. Bylo mi ale jasné, že bych na místo došla od nádraží už opravdu za tmy. Kamarádka se ale zachovala pěkně. Otočily jsme se a jely zpět. I tak jsme stanuly na místě, kde jsme sbíraly borůvky, a už toho moc nebylo vidět. Musely jsme se ale pokusit telefon najít. Naštěstí baterie nebyla vybitá. A tak kamarádka vytočila mé číslo a běhaly jsme po lese. V jednu chvíli jsme ho zaslechly. Během chvilky jsme telefon skutečně našly uprostřed trsu borůvek. Zmeškané hovory v něm byly mimo kamarádky právě od mé mamky. Chudák si už myslela, že torzo mého těla leží někde roztrhané. Docela se jí ulevilo, když slyšela, že jsme dorazily v pořádku a máme navíc dostatek borůvek. Radši jsem jí ani neříkala, že jsme v lese byly dvakrát.

Za měsíčního světla byl les okouzlující. Naskytla se nám parádní podívaná. Zahlédly jsme i pasoucí se srnku, a aby nám to nebylo líto, nasbíraly jsme ještě každá asi litr borůvek. Měly jsme totiž už i prázdné lahve z pití, a ty jsme nemohly nechat prázdné.

Borůvkový koláč chutnal všem a já za pomoc při hledání následující den pozvala kamarádku ještě na pizzu. No, a příště před odjezdem budu lépe kontrolovat, jestli v lese něco nezůstalo.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10