Brunův výlet do města

Příběh, který zde popisuji, se skutečně stal, ač je asi těžké mu uvěřit. Ale jeden z důkazů mám doma a právě se mi snaží žužlat rukáv u halenky. Je to zatím maličký důkazek, který vznikl kuriózně a dělá mi jen radost. Celý příběh se odehrál na přelomu jara a léta.

Známý má tříletého psa rasy Moskevský strážní pes. Je to obr k zulíbání, zhruba šedesátikilový drobeček s obrovským srdcem a nikdy neutuchající dávkou energie. Jmenuje se Bruno.

Ač má Bruno své místo u chalupy, známý ho bere pravidelně na vycházky do přírody. Bruno potřebuje pohyb, vybít svou neutuchající energii, a také naučit povelům. Kdyby je totiž ovládal, příběh by se asi nestal.

Známý si s Brunem vykračoval po chodníku a pes se najednou vzepřel. Něco ho zaujalo a vzal do zaječích. Táhl za sebou vodítko, se kterým se vysmekl a mířil si to rovnou na silnici. Tu právě přecházela paní s hárající fenou. Fena byla také velkého vzrůstu, něco mezi dogou a ovčákem. Pudy zvítězily a Bruno se ihned chopil příležitosti a fenu obskočil.

„Šeilo!“ křičela panička feny.

„Bruno, pojď sem,“ křičel známý.

Oba psi to ale ignorovali.

Bylo jim to jedno. Tím, že si pro svou chvilku vybrali právě silnici, zastavili dokonce dopravu. Nespokojení řidiči zavolali policii. To už byli Bruno s Šeilou spojeni tak, že je nebylo možné oddělit.

Komunikace byla poblíž rušného nákupního centra. Kolem chodila spousta lidí. Rodiče malých dětí se pohoršovali nad tím, co jejich děti musí sledovat. Celý akt, ač trval jen několik desítek minut, narušoval dopravu a pohoršoval okolí. Někteří zvědavci si psy dokonce začali fotit, snad s úmyslem pobavit rodinu nebo příspěvek zavěsit na některou sociální síť. Proto policie vyřešila vše tak, že kolem psů vytvořila ze zábran, které používají při práci na silnici, jakousi neprostupnou ohradu a svedla dopravu do jednoho pruhu.

Tím poskytli psům dostatek soukromí a puritánsky smýšlející občany a rodiče malých dětí uchránili před mravní újmou a zároveň částečně zprovoznili rušnou komunikaci. Řízením dopravy se ujal policista, který se jen šibalsky usmíval při pomyšlení, co se odehrává za ohradou. Byl mladý, možná psům záviděl.

Mezitím probíhal rozhovor mezi mým známým a majitelkou feny. Ta sice chtěla jednou štěňata, netušila ale, že to bude tak brzy a ještě celý akt proběhne doslova pod dohledem celého města. Známý naopak chtěl dopřát svému Brunovi partnerku stejné rasy, jako byl on. Bruno měl ale svou hlavu a svůj vkus. Nakonec, to musel uznat i jeho pán, Šeila byla kus.

Mezitím psi ukončili svůj milostný akt a spokojeně se vrátili ke svým pánům. Bruno se tvářil, jako by se nic nestalo. Spokojeně se olízl a upřel na pána i policistu pohled anděla. Policisty ale neoblomil a známý dostal pořádkovou pokutu. Přece jenom si měl psa lépe hlídat. Známý měl sice od tahu psa málem vykloubené zápěstí, pokutu ale zaplatit musel. Brunovi se nic nestalo, a ještě si užil. Nakonec musel uznat i jeho pán, že to za to stálo.

Příroda rozhodla za majitele psů.

Za dva měsíce a nějaký ten den se Šeile narodila čtyři krásná štěňátka. Jedno jsem si vzala já, bude na chalupě mých dětí. Vše je pro něj nachystáno. Pokud bude po svém otci, nemusím mít o něj strach. Rod jen tak nevymizí. Ostatní tři štěňata jsou už také rozebrána. Jejich otec je totiž temperamentní a živý pes, zkrátka Bruno.

Osov - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete