Obědy zůstávají drahé, jejich ceny se však ustálily. Za první čtvrtletí tak nejsou vidět žádné výrazné výkyvy, ve všech krajích zdražují či zlevňují jen o desetihaléře, maximálně koruny. Průměrná cena se tak drží kolem 194 korun.

Nad psychologickou hranici 200 korun se ceny obědů poprvé dostaly v listopadu 2022 v Praze a postupně i v dalších krajích. Vůbec nejvyšší byly v prosinci 2023, i když pořadí se už promíchalo. Nejdražší již nebyly obědy v hlavním městě, jak tomu vždycky bývalo. Na první příčku se dostal Středočeský kraj, později ho předstihl Jihočeský kraj, kde musí na jídlo v době oběda vytáhnout lidé z peněženky nejvíce. Toto pořadí zůstává neměnné už několik měsíců. Ceny ale nezaznamenávají žádné zásadní výkyvy, útraty v době oběda zůstávají po celý první kvartál roku 2025 poměrně vyvážené. Pokud jídlo zdražuje nebo zlevňuje, tak jen o desetihaléře, maximálně korunové položky.

Za kolik se dalo najíst v lednu a únoru

Ani březen kartami nezamíchal

Žádné překotné změny nepřišly ani v závěru prvního čtvrtletí letošního roku. Průměrná cena za oběd činila 194,05 korun. V Jihočeském kraji útrata za jídlo v době obědů zůstala takřka totožná jako měsíc předtím, 205,92 korun, stejně na to byla i v březnu Vysočina, kde se dalo najíst v průměru za 168,53 korun.

Vyhláška na rostoucí ceny pamatuje, zaměstnavatelé už méně

Daňově optimální hodnota stravenky, která pro letošní rok činí 225 korun by tak na obědy v této cenové hladině stačila. Částka daňově optimální stravenky přitom vychází z nejoblíbenějšího scénáře, kdy firma uhradí 55 procent, tedy pro rok 2025 částku 123,90 korun a zbývajících 45 procent, tedy 101,10 korun zaplatí zaměstnanec. V součtu je to právě uvedených 225 korun. Za to už se dá pořídit i slušný oběd v restauraci.

Problém je ale jinde, a to sice v tom, jak tuto možnost využívají, nebo spíše nevyužívají zaměstnavatelé. Nejčastější hodnota stravenek, kterou firmy svým lidem poskytují, je jen 120 až 130 korun. To bohužel dnes už na oběd nestačí. Přitom kvalitní jídlo dává člověku potřebnou energii, která je nutná i proto, aby se mohl dobře soustředit na práci. O zdravotních benefitech v podobě předcházení různým zdravotním komplikacím nemluvě.

Jak si stojí restaurace

Čekat, že by polední nabídky jídel v restauracích nějak výrazně zlevnily, očekávat nelze. Stále rostoucí náklady to restauratérům nedovolí. „Loni nám zvedly cenu nájmu za restauraci i zahrádku, zvedla se spotřeba elektřiny, opět o něco výš jsou také ceny surovin, z nichž vaříme. Vzhledem k inflaci i zaměstnanci požadovaly navýšení mezd,“ popisuje provozní restaurace. Loni tak proto ceny nepatrně zvedli.

Z druhé strany ale samozřejmě i provozovatelé restaurací chápou, že ceny jídel nelze „šponovat“ stále výš, že to není pro lidi akceptovatelné a zákazníků jim kvůli tomu ubývá. Mnozí restauratéři tak potvrzují, že na obědy chodí méně lidí než dříve, často také sledují, že ti, kteří k nim dříve chodili skoro denně, dnes přijdou třeba jen dvakrát za týden. A to se dá pochopit, protože při průměrných cenách 190-200 korun za oběd by návštěva restaurace ve všech pracovních dnech v měsíci vyšla na částku okolo 4 tisíc korun měsíčně.

V nejedné restauraci proto mění aspoň částečně strategii, snaží se jinak pracovat s menu. Například už nemají na každý den odlišnou nabídku jídel, ale některá se třeba v týdnu opakují. Nebo udělají jednotnou celotýdenní nabídku poledního menu. Díky tomu pak restauratér nemusí sahat po levnějších surovinách, anebo naopak rapidně zdražovat.
 
Přesto si stále větší část zaměstnanců připravuje jídlo doma a nosí si ho do práce v krabičkách. Zaměstnavatelé tak vedle vyššího příspěvku na stravování mohou své zaměstnance podpořit i tím, že vybudují ve firmě komfortní místo, kde si jídlo z domova mohou ohřát.