V zaměstnání máme dobrý kolektiv. Máme zde ale jednu kolegyni až posedlou uklízením. Jmenuje se Zdeňka. Zdenička je fajn, ale s úklidem to hodně přehání. V kanceláři si uklízíme sami, nemá do ní přístup běžný personál ani uklízečky. Těch pár metrů by stačilo jednou za čas přeleštit a povysávat, nebýt tam Zdenička. A tak každý den u nás hučí vysavač a kancelář páchne/voní po čisticích prostředcích.
Máme tu i ledničku. Společnou lednici, a to je problém. Každý z nás si nosí svačinu nebo doma uvařené jídlo. To před konzumací do lednice ukládáme, aby se nezkazilo. A protože ne každý chce nosit denně tašku, občas si přineseme jídlo na víc dní dopředu. Děláme to všichni, až na Zdeňku. Ta by nejraději jedla dnes jídlo, které uvaří až zítra…
Každému z
nás se občas stalo, že Zdeňka při horlivém úklidu sprovodila ze světa i jeho
potraviny. Prostě se jí zdály staré. Někdy mě to dokáže pořádně naštvat.
Zvláště, když jsem si přinesla drahé ovoce, které jsem rozkrojila, uložila a
nechala zbytek na druhý den. Druhý den jsem se ovšem dozvěděla od kolegyně, že
údajně to už bylo staré. Co je staré na den starém pomelu nebo melounu? Já ho celé
najednou sníst nedokážu. Zdeňka mi tak občas vyhodila i čerstvě nakoupené potraviny,
o kterých tvrdila v únoru, že jsou jen do ledna. Bylo to přitom datum výroby a
to jídlo mělo trvanlivost ještě několik měsíců!
Když jsem se zjara rozhodla začít jíst zdravěji, než doposud, denně jsem si krájela mrkev. Chroupala jsem ji místo chipsů a začala jsem si ji nosit i do práce. Noste ale denně jednu, dvě nebo tři mrkve. A tak jsem si nakoupila asi dvě kila této zdravé zeleniny a umístila jsem si ji do ledničky. Tam vydrží! Měla jsem ze sebe radost.
První den jsem si mrkvičku pečlivě očistila a nakrájela na kolečka, dokonce i nastrouhala na nudličky a pochutnávala si s vědomím, že mám na několik dní vystaráno se svačinkami. Už druhý den jsem ale mrkev hledala v lednici marně. Zdeňka mi pak vysvětlila, že mrkev byla stará. Tak mizely z lednice i rajčata, papriky, jogurty, natvrdo vařená vajíčka apod. A nejen mně, ale i mým kolegům. Vše mělo jen jednoho pachatele, a to byla Zdeňka. Postupně jsem si přestala do práce nosit mléko do kávy a nahradila ho malými smetankami, které jsem mohla ukrýt ve své osobní skříňce a nemusela je umisťovat do ledničky. Určitých věcí jsem se ale nehodlala vzdát.
A tak jsem vymyslela fintu… Vytiskla jsem si etikety s nápisem „NEVYHAZOVAT“, které lepím na krabičky se svým jídlem. Margarín, sýry a vše, co se dá přeložit z původních obalů s datem spotřeby, umisťuji do náhradních krabiček. Na ně lepím etikety a píšu datum spotřeby. A abych měla jistotu, že jídlo zůstane, záměrně si k datu spotřeby ještě nějaký ten týden, někdy i měsíc přidám.
Zatím toto dělám jen pár dní, tak nemohu soudit, zda experiment bude mít úspěch. Jen jsem si všimla, že etiket na potravinách přibylo. Nechali se totiž inspirovat i mí kolegové.
A tak máme díky Zdeničce jistotu, že jíme skutečně čerstvé potraviny J.
ChytráŽena.cz
Vyrob si sama: léčivý olejíček z květů šeříku
Pampeliškový med - nejoblíbenější recepty
Bezová šťáva a bezový sirup - nejoblíbenější recepty
Hrajte s námi SUDOKU online !

















