Co by bylo, kdyby...

Také se vám, milé přítelkyně, přátelé, stává, že přemýšlíte o tom, co by se stalo, kdybyste se někdy rozhodli konat jinak, než jste konali? Já vím, takové to, co by bylo, je dosti nesmyslné, snad jako ten pověstný pláč nad rozlitým mlékem, ale...

Rozhodnout se Eva, že neposlechne hada s tím jablkem v ráji  /málem jsem napsal „rajským jablkem“/, nedat Adam na babské přemlouvání, mohli jsme místo v potu tváře chleba dobývání žít  nahatí v trvalé rajské blaženosti. Někomu se to konečně daří, přes ten prvotní hřích, dosud. Něco za nás rozhodnou jiní, něco pověstná „vyšší moc“, latiníci tím VIS MAIORem.Těžko ovlivníme tsunami, nebo ten povětroň, či co to bylo, co nám vyhubilo dinosaury. Ale co ta vlastní rozhodnutí, naše směřování na rozcestích života? Což o to, jsou-li na výběr tři možné směry, je tam ta „zlatá střední cesta“.  No jo, ale s tím se vypořádali už pánové V+W, to byla ta písnička o tom, jak se dal ten oslík právě touto cestou, jako mnozí před ním, ale tráva kolem vyžraná a „oslík hlady zcepeněl“. V případě, vlevo či vpravo? Tak či onak? Vzít či nevzít?

Mnohdy ani rady blízkých nezaručují správný výběr, správné řešení. Někdy, když tak „hledím do blba“, přemýšlím - asi docela zbytečně - jak by se vytvářel můj život, kdyby... Kdybych v patnácti volil jiný učební obor - pravda, kdysi jsem se zmínil, že jsem měl omezenou volbu, doly a hutě - není to tak docela pravda, mohl jsem zůstat u rodičů a učit se na „ajzboňáka“  v místním lokomotivním depu, byl by ze mne později třeba strojvůdce a po otci a dědovi pokračovatel železničářské tradice. Chtělo se mi ale z domu, dobře mi tak. Nebo, co kdybych se nehodlal pomáhat pohraničnímu zemědělství a tím pádem se před vojnou neoženil? Taky bych místo šedesátiletého manželství, dětí, vnuků a pravnoučat mohl být třikráte rozvedený bezdomovec, případně už dávno nebýt, že áno?

Nebo - nechme toho, je to vlastně úplně zbytečné. Jako ta úvaha, zda lze šlápnout podruhé do stejné řeky, ono je pitomost do ní stoupat již napoprvé. Toto přemýšlení, přesto, že se mu asi nikdo z nás nevyhne, je dobré pro autory literární či filmové sci-fi, historická uvažování, zda by to Napoleon projel u Waterloo, nebo kdyby měl Hitler spíš atomovku než Roosevelt. Holt, jsem  na tom, jako ten malý chlapeček z mé oblíbené a často  citované Knoflíkové války - znáte „Kdybysem to byl věděl, tak bysem sem nechodil!“ Litovat některých dřívějších rozhodnutí lze, napravit - těžko...

Taky Vás to někdy popadne, co by bylo, kdyby? Nešť, je to Vaše volba, věřte ale, starému, snad zkušenému, platné je to, promiňte poněkud morbidnímu konstatování, „jako mrtvému zimník...“

Přeji hezký den a pokud možno správná letošní i další rozhodnutí - Jarda