Co mě v MHD rozesmálo

Život na každém kroku přináší různé zvláštní situace, ať jsme kdekoliv. A samozřejmě se může stát něco zajímavého i v MHD. Podělím se s vámi o tři historky, které mě rozesmávají. Každá je z jiného města. Ta druhá možná není moc k smíchu, přesto mi v daném kontextu připadá vtipná.

První historka je už asi městskou legendou a nejspíše se stala v každém větším městě. Můj bratr se dušuje, že se to opravdu stalo, viděl to prý jeho kamarád, který jel tramvají po Ostravě. Do plné tramvaje nastoupila důchodkyně a vyhlédla si místo, na kterém seděla těhotná žena. Začala do ní rýt, že se sem chce prostě posadit. Nedaleko stál dvoumetrový černoch. Podíval se na důchodkyni a směrem k ní suše pronesl: „Takové lidi u nás žerem.“ Jak jistě tušíte, těhotná žena zůstala sedět a důchodkyně na další zastávce rychle opustila tramvaj.

Můj známý, který má vždy pozitivně naladěnou mysl, slavil sedmdesátiny. Pochvaloval si svůj věk, přijímal ho velmi pozitivně. A v legraci neopomněl zdůraznit, že jedno z největších pozitiv je, že už nemusí kupovat lístek na městskou, že počínaje dneškem začíná jezdit na občanku. A já krátce po tom jedu autobusem městské. Na další zastávce přistoupila žena s kočárkem. Nebyla příliš dobře oblečená a bylo jasné, že to s penězi, v jejím případě, není nijak zvlášť dobré. Přestože byla neidentifikovatelného věku, domnívala jsem se, že to dítě v kočárku je její dcera. Na další zastávce přistoupil revizor a požadoval lístky. Žena prohlásila: „Já jezdím na občanku,“ a začala ji vytahovat z tašky. V tu chvíli mě napadlo, to přeci není možné, že už je jí sedmdesát. No nebylo. Revizor znalý věci, začal podle občanky vypisovat pokutu. Přišlo mi legrační, jak mě vůbec mohlo napadnout, že by byla tak stará. Občas tuhle paní potkávám v autobuse a zjevně si z pokuty nic nedělá a jezdí stále na občanku.

Třetí historka mi ukázala, co jsou opravdové životní vášně a jak se můžeme plést v tom, co člověka rozvášní a vzedme vlnu opravdového citu.

Jela jsem autobusem městské a proti mně seděl pán s dámou... Evidentně k sobě patřili, i když se nedotýkali, ani se spolu nebavili. Byli středního věku a jak se tak říká dost oplácaní. Řekněme si na rovinu, z žádného z nich nesálal ani kousek erotična. O to víc mě překvapilo to, co se stalo na další zastávce. Autobus zastavil hned vedle sexshopu. Náhle v očích pána jiskra, probuzený zájem, zalíbený pohled na sexshop, celičký se rozzářil. I otočil se ke své paní se slzou v očích a já čekala, co z něj o sexshopu vypadne. S nadšením ji oslovil: „Maminko,“ dramatická pauza a po ní z něj vylétlo: „Maminko, tady bývala cukrárna, když jsem byl malý, chodili jsme tam na zákusky.“

Víte, že jsou v životě všelijaké okamžiky a prostě občas musíte udržet kamennou tvář. Při té třetí historce jsem se udržela, vyletěly mi jen na chvíli koutky nahoru. Ovšem moje uvnitř se řehtalo až tak, že bych se musela za břicho popadnout a smíchy spadnout ze sedadla. A taky už jsem poučená, co jsou největší životní vášně.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10