Když mi můj syn letos na začátku léta oznámil, že se chystá s přítelkyní na dovolenou do Rumunska, málem jsem zkolabovala. Měla jsem totiž v živé paměti naši cestu před lety, kdy jsme se vydali s rodiči v rámci dovolené v Bulharsku na výlet právě do Rumunska.
Jednalo se o autobusový zájezd v rámci naší dovolené. Zaparkovali jsme na kraji městečka, kde jsme v němém údivu sledovali místní ženy, které tam na zahrádce koupaly děti. Dřevěné necky sloužily coby vana pro hlouček dětí. Ženy je polévaly konvičkou a kastrůlky a to poslední dítě mělo vodu tak špinavou, že místo mytí se dalo spíš mluvit o špinění dítěte.
Procházeli jsme městečkem a snažili se jak si prohlédnout město, tak také zakoupit suvenýry a drobnosti přátelům a známým. Místní obchůdky toho ale moc nenabízely. Jediné, na co si po letech vzpomínám, byly papriky a cibule. To byl sortiment, který byl všude, a byla ho tam spousta. Tehdejší malé obchůdky disponovaly jen několika nákupními košíky, o které se zákazníci dělili. To došlo mým rodičům ve chvíli, kdy si k mamince neznámá žena ukládala nějaké kompoty. Maminka se snažila gestikulovat a naznačovat, že košíček je její, žena ale trvala na svém. Nakonec si rodiče oddychli, když si žena u pokladny svůj nákup odebrala a zaplatila sama. Nakonec rodiče přece jen našli něco, co se podobalo prostému tržišti. Tam nakoupili pár suvenýrů z mušlí a nám dětem koupili krásná trička s nažehlovačkami s mořem, které nám po návratu domů někdo ukradl ze šňůry na prádlo. Co bylo ale horší, někdo vykradl i náš autobus přímo na tom zájezdu. My rekreanti jsme přišli jen o nějaké konzervy a nápoje, řidič ale, chudák, přišel o spoustu peněz, poukázek na naftu i doklady. A tak jsme zbytek zájezdu strávili my všichni na policii.
„Do Rumunska nejezdi, tam vás okradou,“ zněla má rada k synovi.
Ten si ale stál na svém. Cestovali dokonce jeho vozem, z čehož jsem měla největší strach. Vrátí se mi vůbec? Syn a jeho přítelkyně odjeli a já prožila dva týdny strachu.
Když se syn vrátil, byla jsem neskonale šťastná. Dovezl nám dokonce nějaké suvenýry a já zjistila, že Rumunsko není zdaleka takové, jaké jsme zažili před lety. Nejen, že naše cestovatele nikdo neokradl, našli si dokonce v Rumunsku i nové přátele. Vydávali se na výlety po horách a kopcích a já se divila, že města už nevypadají jako polorozpadlé primitivní osady plné chýší.
V jednom se ale Rumunsko nezměnilo.
„Mami, ale ty papriky a cibule, ty byly opravdu na každém kroku,“ smál se syn, když mi líčil své zážitky. No jo, ale co by člověk za ně dnes, kdy jsou u nás zelenina i ovoce tak drahé, dal, že? A tak mezi suvenýry pro mě byl i pytel krásných červených paprik z Rumunska.
ChytráŽena.cz