Do třetice všeho dobrého či zlého aneb když se daří, tak se daří

Nedávno jsem Vám líčila, jak jsme se stěhovali. Dnes jsem si zavzpomínala na první návštěvy v našem novém domečku. Starší syn měl v červnu narozeniny, rodina byla zvědavá, jak bydlíme, a tak když jsem se prokousala všemi nemocemi, které se mi během června a července stále nechtěly vyhnout, tak jsem naplánovala první dvě kolaudační návštěvy.
Snažila jsem se vše uklidit tak, aby to vypadalo co nejlépe, ale zpacifikovat pracovnu do nějakého slušného pořádku se mi stále nedařilo. Nakonec jsem usoudila, že kvůli neuklizené pracovně bych odvolávala všechny návštěvy do nekonečna. Prostě jsem ten "nepořádek - čili věci, které jsem zatím pořád nestíhala přetřídit a někam začlenit", urovnala tak, aby to nevypadalo hrůzostrašně a objednala si na jeden víkend hned na oba dny dvě návštěvy.

Napekla jsem zákusky, připravila další jídlo a čekala, jak to všechno dopadne. Sobotní návštěva našich kamarádů proběhla moc hezky a v poklidu, bylo jich jen pět a báječně jsme se pobavili. Sobota tedy proběhla mimořádně dobře. Večer jsem si ještě naložila maso na řízky a těšila se na neděli, kdy jsme kromě jiného měli slavit také synovy narozeniny. Dopoledne jsme ještě trochu povysávali, protože se přece jen u snídaně nadrobilo. Když manžel odnesl vysavač do pracovny na určené místo, zamkl ji, aby náš Malý nešel pro notebook, jak se o to párkrát snažil.

Jenže Vašíka tím naštval, Vašík rozzuřeně bouchl hlavou do dveří. Byla to rána jako z děla. Povolila jedna skleněná výplň dveří! Velmi jsem se vylekala, ale světe div se, Vašík neměl na hlavě ani šrám. Za to sklo ze dveří musel manžel vytáhnout ven, zbytek vysekat, a tak zrovna v pracovně, kde byl ten schovaný nepořádek, chybělo jedno sklo. Ale střepy prý přinášejí štěstí. Přicházející návštěva odpoledne se nestačila divit. Prohlédli si celý domek od vchodu až na půdu a pak se usadili k přichystanému stolu. Venku bylo vedro k nevydržení, ale v našem obývacím pokoji bylo příjemně. Atmosféra byla také dobrá, sešlo se nás 16 lidí, tak si ten šrumec umíte představit. Když jsem vytahovala naložené řízky a salát z ledničky, praskla mi jedna skleněná police, která nevydržela ten neobvyklý nápor. Normálně zeje naše lednička prázdnotou, ale vzhledem k tomu vedru, v ní bylo uloženo vše, co jsem přichystala. 

Zatímco se všichni dobře bavili, začala jsem rychle obalovat ještě přichystané řízky a protože jsem to neodhadla, došla mi strouhanka. Chtěla jsem si rychle pomoci svým malým mixíkem, začala jsem rychle mlít rohlíky, ale desetiletá miska mixíku nevydržela. A tak jsem měla střepy v jednom dni do třetice. No, když se daří, tak se daří, v jakémkoliv smyslu, že? Naštěstí se už do večera nic horšího nestalo. Řízky se nespálily, všem chutnalo, a tak jsme náš první návštěvový víkend v našem domě šťastně přežili.