Dovolená u Balatonu

Už je to třicet let, kdy jsem byla s mamkou a bratrem na dovolené u Balatonu. Ubytovaní jsme byli ve stanech v docela velkém kempu asi deset minut od pláže. Stravovali jsme se v centrální jídelně, kde vařili spíše rychlá a jednoduchá jídla. Obědy a večeře byly vždy teplé, ale často se opakující. Chodili jsme se tedy dojídat ke stánkům s občerstvením u pláže. Oblíbili jsme si smažené ryby a palačinky. A v té době pro nás vzácnost – Coca-Colu.

Pro nás, děti, to byla dovolená plná zážitků. Nejdříve to, že vlastně těm lidem nerozumíme a oni nám. To se ale postupně odbouralo, protože jsme pochytili pár slovíček v němčině nebo jsme si prostě ukázali, co chceme. Dalším zážitkem bylo vidět tak velkou vodní plochu plnou mírných vln. Mamka nám říkala, že je to takové malé moře. Bratr využíval volné chvilky k prohlídce aut na parkovišti. Vždy přišel úplně nadšený, že viděl auto, o kterém četl v časopise. Já jsem zase okukovala výlohy obchodů při procházce po městě. Před odjezdem domů nám mamka koupila riflové oblečení. Bratrovi kalhoty a mně sukni a k tomu ještě trička s obrázkem. To se u nás v obchodech nikde koupit nedalo, jen v Tuzexu. Moc jsem se těšila na to, až přijdu po prázdninách do školy v tomto novém oblečení.

dovolená Ještě se vrátím ke stravování. Ke každému jídlu jsme dostávali ovoce nebo zeleninu. Často byly rajčata, okurky, papriky, meruňky, jablka a broskve. Nejčastěji asi papriky. Ty totiž děsně pálily, takže je skoro každý netknuté vrátil. Potom jsme si už z toho dělali legraci, že ty papriky, které jsme včera vrátili, nám dávají dnes znovu. Jednou jsme dostali k snídani masovou pomazánku v plechové krabičce (obdoba naší paštiky). Bohužel nám zapomněli dát otvíráky. Několik odvážlivců se šlo zeptat do kuchyně, kde si můžou otvírák půjčit. Nevím, jestli nerozuměli nebo dělali, že nerozumí? Nebo otvíráky opravdu neměli? No, zasmáli jsme se a několik dětí bylo vysláno do stanů pro vlastní. Češi byli jako vždy, připraveni na všechno. Otvírák na konzervy měl s sebou skoro každý.

Já jsem také měla možnost setkat se s maďarským lékařem přímo v ordinaci. Jednou jsem usnula na pláži na přímém slunci. Druhý den ráno se mi udělalo špatně cestou do jídelny. Omdlela jsem a potom se mi strašně motala hlava. V kempu měl ordinaci lékař, a tak jsem tam s mamkou a jednou paní, která trochu uměla maďarsky, šla. Samozřejmě mi doktor řekl, že je to úžeh ze sluníčka. Také mi asi trochu vynadal. Předepsal nějaké léky, doporučil klid na lůžku a neustále pít. Dva dny jsem tedy ležela, ale potom mne to už nebavilo. Na sluníčko jsem až do konce pobytu raději nešla, vždy jsem si našla nějaké místečko ve stínu.

Mně a bratrovi se tato dovolená líbila. Bylo zde pro nás vše nové a zajímavé. A že jídlo nebylo někdy moc dobré nebo se opakovalo, to nám ani moc nevadilo. Byli jsme na to zvyklí ze školní jídelny. Já jsem se trochu poučila a dávám si do dneška pozor při pobytu na sluníčku, hlavně více piji. Mamka mi to sice vždy připomínala, ale já neposlechla. Dospělí s průběhem dovolené moc spokojeni nebyli. Po návratu sepisovali stížnost do cestovní kanceláře a nějaké peníze nám tehdy vrátili. Mrzí mne, že jsem tenkrát ještě neměla fotoaparát. Z této dovolené tedy nemáme žádnou památnou fotku. Škoda.

Jaa123 - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete