Dvacetikoruna ve výtahové šachtě

Byla jsem rok po vyučení a Alena - moje kamarádka a zároveň spolupracovnice - byla už 2 roky po vyučení, když odcházela naše hlavní kuchařka  závodní jídelny do starobního důchodu. Mohly jsme se jen dohadovat, kdo asi přijde na její uvolněné místo.

Věděly jsme jen to, že to bude chlap, je teprve po vojně, ale je ženatý, má malou holčičku. Takové jsme dostaly informace od našeho vedoucího kuchyně. Jen jsme stále měly na toho nového kuchaře dotazy, odkud je, jak vypadá a podobně. „Jste vy holky ale zvědavé, jen co je pravda.“ Taková bývala reakce na naše zvědavé otázky.

Naštěstí pro nás tahle výměna nebyla otázkou měsíců, ale jen pár týdnů. Když nastoupil, tak on, mladý, my - mladá děvčata, jsme si téměř hned porozuměli a za poměrně krátkou dobu se z nás stali kamarádi. A jak už to u mladých bývá, vždy se najde důvod k zapíjení. A tohle byla také příležitost, ne?

Po asi 2 týdnech, až jsme se trochu s kuchařem seznámili, tak tento kuchtík donesl do práce pleskačku s rumem, aby se zapilo jeho nové působení. No samozřejmě, že se zapíjelo jen s námi mladými děvčaty. Je to historie stará více jak 30 let, ale je stále živá. V té době se alkohol na pracovišti až tak neřešil, jako je tomu v současné době.

A protože jsme obě byly kuchařky, tak vlastně jsme mu byly vždy k ruce, zatímco pomocný personál umýval nádobí, loupal cibuli apod. My s kuchařem jsme většinou vykoštovaly maso, nebo mlely na sekanou, dělaly ptáčky, rolády, takže jsme mu byly opravdu na blízku a dalo se s ním připít, aniž by nás kdo viděl. Vůbec nikdo nepoznal, že jsme měli v sobě nějaký alkohol. A takových směn bylo po více.

Když tento náš oblíbený kuchaříček s manželkou čekali další dítě, tak jejich první vážně onemocnělo. Psychicky to nezvládal, a do práce začal dokonce nosit už celé půllitry rumu. To pak už bylo poznat i na jeho náladě, byl urýpaný, křičel a tak jsme se s Alenou snažily jej rozebrat, a pokaždé nám nabídl také po kalíšku. To už poznával na něm i vedoucí, že někde pije, že někde má schovaný alkohol. Obě jsme věděly, kde jej má, před námi to nedržel v utajení a mnohdy aniž by on věděl, jsme mu z flašky upily. Alkohol totiž schovával v gumáku, které měl pod stolem. Jednou se stalo, že jsme mu z gumáku pleskačku schovaly a čekaly, jak bude reagovat. No překvapil nás, že kvůli tomu neudělal scénu. Jen nám tehdy řekl, že jde na bránu, že tam má manželku. Ale kdepak, to šel na šatnu, kde měl další pleskačku, a jak přišel do kuchyně, tak měl úsměv ve tváři, jak nás doběhl. Tak  tu schovanou pleskačku jsme nakonec vypily s Alenou, ale měly jsme na to celou směnu, a ještě jsme zavolaly o přestávce 3 kamarády a nalily i jim. Jasné, bylo to zcizení jeho majetku, ale protože jsme obě byly slušné, tak na druhý den jsme mu nesly za pleskačku peníze, že nechceme být za zlodějky. Ten to však odmítl, a s úsměvem nám řekl, že ty peníze klidně můžeme propít. Jednalo se o DVACETIKORUNU, tolik tehdy pleskačka stála. Věděly jsme že se o víkendu chystá za svojí nemocnou holčičkou, tak jsme se složily a koupily jsme jí panenku, a předaly kuchtíkovi, že jeho holčička bude mít od nás hračku, aby si měla s čím hrát. Opravdu byla velmi vážně nemocná.

Když přišel v pondělí do práce, tak nám vyprávěl, jak se jeho holčičce panenka líbila a že jsme jí udělaly velkou radost. A přitom nám ukázal, že je zase co pít, zase měl tu svoji pleskačku rumu. Tu si pak vzal s sebou do sklepa. Ale jak šel do výtahu, tak mu pleskačka vyklouzla a spadla do výtahové šachty. Nechat ji tam nemohl a tak zalarmoval vedoucího kuchyně, ale ani omylem mu nemohl říci, že tam spadla plná a ještě nenačatá pleskačka rumu. A protože to byl hodně nápaditý kuchtík, tak jej napadlo, že mu řekne, že mu tam spadla DVACETIKORUNA. Vedoucí hned potom volal chlapům, co měli na starosti tento výtah, a ti hned přiběhli jej dát tak, aby se kuchař k té své dvacetikoruně dostal. Když však vedoucí uviděl, co kuchař vytahuje, málem jej ranila mrtvice, kvůli čemu zalarmoval chlapy. Byl téměř nepříčetný, naštvaný i na nás dvě, že jsme určitě věděly, co tam spadlo. Jemu jen nadával do pazourů a že se jednou upije, a že je ho velká škoda, že perfektně a chutně vaří.

Nakonec jej léčení opravdu neminulo, před ním se dokonce s ním jeho manželka rozvedla a za pár let si jej opět vzala. To už nepil. Já i Alena jsme mezitím odešly na mateřské dovolené. Po ní jsem pak nastoupila do jiné závodní kuchyně a za rok po mém nástupu zde přišel zase tento kuchař. A opět i tady byl hlavním kuchařem. I zde vařil velmi chutně, dobře a s vtipem. Nebýt jedné operace, tak by tu byl a vařil dosud. Ale všichni na jeho vaření rádi vzpomínají, dal jídlům perfektní chutě.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10