Eko a bio mi nesvědčí

Jako babička čtyř vnoučat si troufnu tvrdit, že dětem malinko rozumím. Sama jsem vychovala dvě dcery a jednoho syna. Když se dvěma dcerám postupně narodily každé dvě děti, často jsem je hlídala. Dny s vnoučaty mě nabíjely energií a vnoučátka ke mně ráda chodila. Vařila jsem jim, pekla, hrála si s nimi a vodila je do zoo, do cirkusu i na další akce pro děti. Vnučky a vnuk milují pohádková představení v divadle, kterých se pravidelně účastníme. Dcery jsou rády, že si na chvíli odpočinou od dětí a vědí, že je o ně dobře postaráno.

Před třemi lety se mi narodil další vnuk. Tentokrát se usadil můj syn, nejmladší z mých dětí, oženil se a se svou ženou Veronikou přivedli na svět chlapečka Lukáše. Těšila jsem se, jak budu malého hlídat a ulehčím tak jeho rodičům. Lukášek je velmi hodný chlapeček. Od samého začátku jsem se ale potýkala s těžkostmi ze strany snachy. Dávala mi sice malého Lukáše na hlídání, pečlivě ale dbala na to, jak se o něj starám. Nemohla jsem používat klasické pleny, jako používaly mé dcery. Plenky nakupovala jen od jedné firmy, údajně jsou eko a šetrné k životnímu prostředí. Já sama na nich neviděla nic zvláštního, snad jen mimo ceny, která výrazně převyšovala cenu jiných plen. Nechtěla jsem se ale hádat, a tak jsem Lukáška přebalovala do plen, které si snacha přinesla. Těch bylo ovšem často málo, a tak jsem musela nějaké plenky přikoupit. Ty, které používala snacha, byly ovšem ke koupi jen přes internet.

A tak jsem koupila obyčejné pleny v běžné prodejní síti. Vnuka jsem tak přebalovala do svých plenek, a jen na cestu zpět k rodičům jsem mu dávala plenky od snachy. Jednou ovšem došlo k problému. Snacha si přišla pro Lukáška dřív, než jsme se domluvily, a malý byl v tu dobu v plence koupené v drogerii. Slízla jsem to, snacha vyhrožovala, že mi vnuka už nepůjčí.

Půjčila. Měla dost práce, musela něco zařídit a hlídání potřebovala. A tak jsem si vymohla víc předražených plen, do kterých jsem vnoučka přebalovala, a bylo po problému.

S věkem nastaly další problémy. Hlídala jsem dvě vnučky a přišel syn, že by potřebovali jeden den pohlídat Lukáška. Proč ne? Vezmu všechny děti do zoo, tam se zabaví. Jak jsem řekla, tak jsem taky udělala. Strávili jsme den v zoologické zahradě. Dětem se tam líbilo, i malému Lukáškovi, který byl ve sportovním kočárku, aby den v zoo zvládl. Po návratu ale vnučky prozradily mé snaše Veronice, že jedly cukrovou vatu, která chutnala i Lukáškovi.

„Vy to dítě snad zabijete!“ křičela má snacha. „Bude tlustý a bude mít zkažené zuby.“ Lukášek měl přitom jen jedno soustíčko sladké pochoutky.

Lukáš dnes mluví, má rád to, co jiné děti a je velmi rád, když ho hlídám já. Může si tak vyzkoušet úplně obyčejné dětství, jako mají ostatní. U babičky dostane šunku, kterou doma nesmí, protože v ní je příliš soli, občas se napije koly. Když jsem se omylem prozradila, že se napil tohoto nápoje, snacha se mnou měsíc nemluvila. Prý je to samá chemie a jejímu synovi rozežere vnitřnosti. Ano, snacha byla tak umanutá, že jsem svého vnuka nesměla celý měsíc vidět.

„Víš, mami, Kolu pít nesmím ani já. Jsou to samé saláty, zrní, eko a bio. Dělej to jako já. Já si na to zajdu do hospody a doma poctivě jím tu její stravu,“ poradil mi můj syn. A tak se také stalo. Lukášek ke mně chodí velmi rád, ale máme malou dohodu. Mamince prostě doma neříká, co jedl, co pil a ani, co dělal. Ví, že by babičku zase neviděl. Pomalu se obávám, jak to s vnukem bude dál. Roste jako z vody, půjde do školky, poté do školy. Co udělá snacha, až se tam její syn setká s běžnými potravinami? Až mu někdo nabídne žvýkačku nebo bonbón? Nic z toho totiž Lukášek nesmí. Alespoň ne doma. A tak ke mně často utíká i můj syn, aby se normálně najedl. Peču bábovky, koláče, smažím koblihy a vařím guláše. Mám radost, že všem u mě chutná. Všem, mimo mé snachy Veroniky. Ta se štítí jíst obyčejné jídlo a mučí tím ostatní.

Nedávno má snacha musela do nemocnice. Shodila tam pět kilo, protože, světe, div se, jí nepředkládali to, co ona jí. Měla tam obyčejné jídlo! A tak jsem ráda, že se můj syn i vnuk alespoň u mě normálně nají. A snad časem, až Lukáš trochu vyroste, nenatrefí na stejnou ženu, jako můj syn. Možná hodnou, ale umanutou a žijící v představě, že co nemá nálepku extra zdravé potraviny, to ji otráví.

Takže se loučím a jdu si dát klobásu. Ne eko, ne bio, ale pořádně mastnou a chutnou.

Dobrou chuť!

Osov - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete