Fenomén Vídeňské kávy a kaváren

Vídeňské kavárny jsou od roku 2011 součástí nehmotného dědictví UNESCO. Rakouská metropole obohatila světovou kulturu o pohodlí měkkých křesílek a mramorových stolků, šustění novin v dřevěných držácích a všudypřítomné intelektuální rozhovory, křupnutí čokolády Sachrova dortu a nad tím vším se vznášející vůni kávy… včetně Vídeňské kávy.

„Vídeň“ je prodloužené espresso (lungo) s kopcem do tuha vyšlehané smetany, která se často zdobí různými polevami nebo posype čokoládou či skořicí. Žádné speciální ingredience, ale unikátní požitek vzniká pitím horké kávy přes chladnou hutnou šlehačku, která se do kávy postupně rozpouští a ve skleněném šálku navíc nabízí umělecký zážitek s variacemi na téma kávově hnědá. A pozor, pokud byste si ve Vídni chtěli objednat vídeňskou kávu, s „Vienna coffee“ neuspějete. Chcete-li espresso s kopcem šlehačky, musíte si říct o takzvaný einspänner, nebo vídeňskou melange.       

Tradice pití kávy má ve Vídni historii už z dob obléhání města Turky v roce 1683. Poražená turecká armáda po sobě v opuštěných leženích zanechala spoustu pytlů se zrnky kávy. Nikdo nevěděl, co to je, místní se dokonce domnívali, že se jedná o krmivo pro velbloudy. Ale hrdina bitvy Jerzy Franciszek Kulczycki, který se díky svým jazykovým schopnostem a v přestrojení za tureckého vojáka proplížil nepřátelským táborem a přinesl zpět důležité informace, které vedli k porážce Turků, věděl a právě tyto pytle s kávou si pak vybral jako odměnu. A do roka otevřel první vídeňskou kavárnu. Zpočátku nebyl hořký a kyselý nápoj přijímán s nadšením, ale nakonec dochucený medem, cukrem a zejména mlékem nebo smetanou si oblibu získal. Kultura vídeňských kaváren se pak šířila po celé rakousko-uherské říši a okouzlila také Prahu.