Hodina matematiky

Vzpomínám na střední školu, kdy se odehrála jedna velmi zvláštní hodina matematiky. Bylo to ve 4. ročníku a maturita se blížila. A na hodině matematiky se vyskytovali převážné ti, kteří z ní chtěli maturovat. Ostatní se vždy pod nějakými a často i falešnými záminkami vytratili pryč. Tahle hodina byla jinačí, protože jsme měli suplování.

Náš matikář byl úžasný, vše bral s humorem a na hodinách matematiky byla vždy pohoda. Ale toho dne, ve čtvrtém ročníku, přišla dáma, kterou jsme doposud neměli z žádného předmětu a setkávali jsme se s ní jen ve chvíli, kdy suplovala. A vůbec jsme do této hodiny nevěděli, že velmi, ale opravdu velmi nesnáší našeho oblíbeného matikáře.

Probírali jsme tehdy integrály, speciálně výpočet plochy. Tam je potřeba velmi dávat pozor, zda je plocha pod osou x nebo nad ní, mění se znaménka. Jeden ze spolužáků byl u tabule, moc mu to nešlo a popletl znaménko. Učitelka z něj začala tahat, jak nám to bylo vysvětleno. Vylezlo z něj něco, jak z chlupaté deky, a nebylo to úplně přesné. A tohle byla voda na její mlýn. Vyslechli jsme litanii na téma, jak nás její kolega blbě učí. A naznačila něco v tom smyslu, že kvůli tomu špatně skončíme s maturitou a případným studiem matematiky.

Samozřejmě jsme kulili oči na její „kolegiální přístup“. Shazovat kolegu před studenty, to se přeci nedělá. Tohle jsme opravdu nepobrali. Dnes už opravdu mohu posoudit, že nás to tehdy učil správně, jen měl jiný přístup, než se té paní líbilo.

Boží mlýny nemelou nadarmo a někdy melou setsakra rychle. Stala se jí osudnou věta: „Kdybyste tímto způsobem počítali plochu pro dva po sobě jdoucí kopečky sinusovky, vyjde vám nulová plocha. To je blbě. Ale tím mým způsobem to vyjde správně. Já vám to předvedu, jak to má být úplně správně.“

Proběhla demonstrace příkladu na tabuli. Až se došlo k výsledku a ejhle na tabuli se skvěla jedna velká nula. Na rovinu říkám, že se v tu ránu ozval řehot, všichni se chechtali, až se za břicho popadali. V tu chvíli nám bylo fuk, že ji můžeme mít jako přísedící u maturity.

Nechtěla bych být v její kůži, ale na tohle si zadělala svým chováním. Zoufale začala hledat, kde je chyba a nemohla ji najít. Myslím, že by ji možná v tomto duševním stavu už nikdy nenašla. Vypadala, že se každou chvíli zhroutí.

Dopadlo to tak, že mi jí začalo být líto a prozradila jsem jí, že má chybu v jednom jediném znaménku a po spravení to vyšlo tak, jak mělo. Ovšem o přestávce mi všichni spolužáci naráz i postupně za prozrazení chyby vynadali.

Já vím, že si to ponížení způsobila sama svým chováním, ale přeci jen mi připadalo, že je lepší spravit chybu, než křísit učitelku.

Když si na tohle spolužáci při setkání vzpomenou, tak mi i po těch letech říkají, že jsem jí neměla pomoct. Takový silný dojem v nich nechal její nenávistný projev.

Jako přísedící u maturity jsme ji nikdo neměl. Opravdu nevím, jestli to bylo kvůli této ztrátě respektu nebo jen proto, že při stanovování komise vzali v úvahu nedobrý vztah mezi ní a našim učitelem, případně to tak bylo jen náhodou.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10