Jsem nervozní a stále v obavách. Nedokážu se na nic soustředit, jsem paralyzována zvláštním strachem. Nikdo mě nepodpoří. Dcery jen říkají, že nechtějí do školy, do školky. Manžel stále pryč.

Vše začíná. Starší dceři škola, mladší školka a mně práce. Tedy abych byla přesná, v úterý 1.9. mám volno, holky mají jen do 9 h. Tříletá mě nechtěla vůbec pustit. Ani tu hodinku, že nebude sama. Ach jo. Celý den jsem v depresi.

Ráno chaos, nestíhání, stále jen opakuju: Dělej, rychleji, oblékej se už, zuby, ještě učesat... Moje nervy a strach z neznámého (dnes já po tolika letech do práce!!!!) dělají své.

Vše si krásně sedlo. Mladší si našla ve školce kamarádku a těší se tam. Starší je úplně v pohodě. A já? Kupodivu taky. Kolektiv super - sedím v kanceláři se stejně starou kolegyní. Má také 2 děti a je hrozně prima. Poradí, vyslechne, naučí. Ta dospělá společnost mi chyběla. Cítím se najednou jinak. Líp. Mám větší sebevědomí a je mi fajn. A domácnost? Taky bez problémů - ono tím, že nejsme nikdo doma, tak se moc nepořádek neudělá. Obědy máme teplé v práci, škole či školce, tak si večer dáme jen studenou nebo rychlou (špagety, míchaná vajíčka atd.) a vařím jen o víkendu. Manžel se zapojil a pomáhá s nákupy. Holky s nádobím.
Proč jsem se jen tak bála? Jsem teď mnohem vyrovnanější, spokojenější a klidnější. Víc si užívám dětí, když je celý den nevidím. 

Takže pro všechny maminky: nikdy se nebojte ničeho dopředu. Je to zbytečné. Většinou na katastrofální scénáře vůbec nedojde. A i kdyby, proč si kazit kvůli tomu i ten zbytek. Naopak - užijte si ho.

Zkuste myslet pozitivně, být optimističtí a ono to půjde.

Držím palce!

Zuzkadas - čtenářka
ChytráŽena.cz