Já už nemám žádná přání

Tímto apeluji na každého: Rozmyslete si, opravdu si dobře rozmyslete, co si v životě přejete!!!

V roce 2013 jsem byla vedoucí prodejny. Měla jsem pod sebou několik zaměstnanců, stoprocentní zodpovědnost a práce nad hlavu. Mí podřízení nebyli, kulantně řečeno, příliš pracovití, zodpovědní a o šikovnosti by se také dalo polemizovat. Veškeré břímě vyplývající z této činnosti spočívalo na mých bedrech. A kdyby bedrech! Hlavně hlavě. Měla jsem tolik práce a zodpovědnosti a zařizování, že jsem v zaměstnání občas i přespala. Nemělo cenu jít domů na tři, čtyři hodiny. Šéf se navíc rozkmotřil s částí personálu, kterou propustil, a nové lidi nechtěl přijímat. Já tudíž měla ještě víc práce. A ještě více zodpovědnosti.

V závěru toho roku jsem si přála méně práce. Do roka se tak stalo. Šéf pochopil, že provozovat malou prodejnu ho nikterak nemůže obohatit, ba právě naopak, a odešel do důchodu. Řetězec svých prodejen rozprodal a my, jeho zaměstnanci, jsme se ocitli na dlažbě. Nyní jsem skutečně měla málo práce, dá se říct žádnou, a spoustu času na sebe, na své blízké a známé. Jen peníze chyběly.

Když už jsem novou práci konečně měla, byla mizerně placená a já si ve své naivitě přála, aby nám přidali. Přidali nám, a brzy, ovšem práce. O penězích nebyla ani řeč.

Nějaký ten rok poté jsem si opět něco přála. Ten rok jsem se už nemohla na sebe podívat do zrcadla. Faldíky na mém těle prozrazovaly, že se mám až příliš dobře. A tak jsem si přála aspoň trošku, malinko zhubnout. A ono se to povedlo. Následující rok jsem ze své hmotnosti sundala usilovným cvičením, chozením pěšky a odříkáním všeho dobrého neuvěřitelná dvě kila. No, nemusí pršet, jen když kape. Pořád to je dva tisíce gramů živé váhy. Lepší, než nic.

To jsem ovšem netušila, že ten příští rok naberu rovných osmnáct kilo. Z faldíků se staly faldy a já musela změnit šatník. A zapřísáhla jsem se, že si už nic nebudu přát.

Vydrželo mi to poměrně dlouho. Až na konci roku 2019 jsem si uvědomila, že jsem příliš pesimistická. Měla jsem permanentně špatnou náladu a své plány jsem už předem odepisovala.  Asi právě proto jsem ničeho dobrého v onom roce 2019 nedokázala. Do roku 2020 jsem vstupovala s tím, že musím být pozitivnější. To se mi splnilo v závěru roku následujícího, roku 2020, kdy mi byly potvrzeny pozitivní testy na přítomnost viru SARS-CoV-2. Byla jsem pozitivní! Když jsem tak doma ležela v horečkách a bolestech, uvědomila jsem si, že až moc.

No tak já od života už nic nechci. Nepřeji si nic, protože bych na to opět doplatila. Kdybych si přála být mladší, probudila bych se jistě jako mimino. Kdybych chtěla vyrůst, jistě bych vyrostla až do oblak, a kdybych chtěla být menší, stanu se trpaslíkem. Kdybych chtěla být bohatší, o bohatství bych brzy opět přišla. Kdepak, já už jsem spokojená.

A tak opět opakuji: „Rozmyslete si, opravdu si dobře rozmyslete, co si v životě přejete!!!“

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10