Odjížděli jsme na 14 dní na dovolenou k moři, a tak jsme se domluvili s mým bráškou, že nám pohlídá našeho kokršpaněla Čárlíka. No a protože brácha bydlel ještě pořád u maminky, uvítal, že jsme mu s hlídáním nabídli pobývat v našem panelákovém, krásném bytečku 3+1 s balkónem na pražském Barrandově. No pro bráchu prostě luxus…

Brácha nám během dovolené nevolal, takže jsme se klidní a odpočatí vrátili z exotiky a já se hned ptala: „Tak jak jste si to tady kluci spolu užili?“

„Tak hele, bylo tady pár věcí, který bych už znovu zažít nechtěl,“ odpověděl brácha a tvářil se poněkud zvláštně.

„Začalo to tím, že jsem se vrátil z práce domů a celej koš byl vybufeťenej, no tak to jsem Čárlímu teda hodně vynadal!“

No a teď to hlavní, poslouchej. Šel jsem takhle spát, no a jako obvykle jsem předtím vyvenčil Čárlího, no a dobrý, v pohodě jsme oba usnuli. Jenže asi za dvě hodiny mě vzbudil, kňučel a škrábal packou o zem, tak jsem to pochopil, vzal jsem si župan a šel s ním ven.

Dole před barákem jsem ho v dobré víře pustil, ať si uleví a hele, on mi utekl! Tak jsem si říkal, no, daleko určitě nebude, počkám… Po 5 minutách už jsem znervózněl a šel ho v županu hledat. Byl teda fakt daleko, ale budiž, musel jsem jít za ním, abych nekřičel v té tmě, vzal jsem ho na vodítko, řekl mu, co si o něm myslím a šli jsme mlčky domů.                                                                     

Jenže se to opakovalo, usnuli jsme, zase kňučel a zase škrábal, takže jsem s ním takhle chodil asi po dvou hodinách CELOU NOC! To bylo teda fakt výživný! Když už se rozednívalo, byl jsem fakt naštvanej a hlavně nevyspalej. Ale dobrý, říkal jsem si, určitě ho asi bolí břicho a holt si sám nepomůže. 

No a tak jsem zase nandal župan a vyšli jsme. Tentokrát už jsem ho měl na vodítku, přece jen už se rozednívalo, ale naštěstí nikde nikdo, to bych asi taky nechtěl, když jsem byl v tom županu! No a Čárlí mě táhnul až nahoru k dálniční zdi, vzpomněl jsem si, že jsi říkala, že tam s ním chodíte, tak to znal. No a tam jsem myslel že ho pustím z lajny, na tu trávu.                                                           

 No a teď poslouchej, ségra, už už mu uvolňuju tu karabinu, když vidím, jak se Čárlí nastražil, a kouká někam do dálky. No tak zvednu hlavu a já myslel, že mám halucinace! Před námi asi 50 metrů dva velbloudi a poník! Ségra, já si musel protřít oči. Jenže problém byl v tom, že oni nás taky viděli a záhy jsem pochopil, že ten poník nebyl přivázanej a tak slyším, jak  zaržál a začal klusat směrem k nám. Co dělali velbloudi nevím, na to jsem z pochopitelných důvodů nečekal! Zaklapnul jsem karabinu, udělal jsem rychlou otočku a táhnul jsem Čárlího za sebou. Myslím, že spíš poletoval na řemínku, tak jsem ho po chvilce tahání radši vzal do náruče, vůbec se nebránil, asi pochopil, že je zle! No já měl takový tempo, to bys nevěřila! A furt jsem za sebou slyšel ty kopýtka!

Můžu ti teda říct, že to musela být podívaná, blázen v županu, trenclích a pantoflích, ráno asi v pět, v náručí s čoklem a za ním klusá malý bílý poník. No blázinec! V zatáčce jsem se stihnul ohlídnout a uviděl, že to naštěstí poníka přestalo bavit, takže jsme zvolnili, já ufuněnej, Čárlí vyděšenej. Já bych tedy asi stejně dýl běžet nevydržel, víš kolik Čárlí váží? Řeknu ti, že ještě že s ním neběželi i ti velbloudi! Myslím, že i Čárlí měl nahnáno, ale jednu výhodu to mělo, pak už spal jako Růženka! Prosím tě, můžeš mi to nějak vysvětlit, co v Praze na sídlišti dělají velbloudi?“

„Hele, bráško, to je jednoduchý, on tam blízko bydlí jeden chlapík s rodinou a oni jezdí po poutích s kolotočem a teď si pořídil i ty velbloudy a poníka. A to jsi měl vlastně štěstí, on má totiž ještě pštrosa! No jo, ale nenapadlo by mě, že je přes noc bude nechávat tam venku...

Zase na druhou stranu, kdo tohle zažije, no ne, bráško? Hele, kdy nám zase pohlídáš Čárlíka?“

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10