Po smrti maminky mého tatínka bylo nutné vyřídit pozůstalost. Tatínkovo sourozenci se toho zřekli, ať si to táta vyběhá, že má malé děti a peníze potřebuje ze všech nejvíc.
Pozůstalost se musela jet vyřídit do zhruba sto padesát kilometrů vzdáleného města. Byl konec léta a všude rostlo mnoho hub, a tak jsme si řekli, že pojedeme s tatínkem celá rodina. Tatínek nás měl před městem vysadit v lese, a zatímco vše vyřídí, my dostali bandasky a košíky, které jsme měli naplnit borůvkami a houbami. Byli jsme domluveni na určitý čas, že budeme čekat na místě, kde nás vysadil. Tenkrát ještě každý nevlastnil mobilní telefon, a tak záleželo na domluvě.

Unavení jsme si s koši a bandaskami borůvek sedli do trávy a vyhlíželi naši škodovku. Hodina byla pryč a tatínek nikde. Říkali jsme si, že se určitě mohl zdržet, třeba na úřadě bylo hodně lidí, ale když uběhla další hodina a tatínek nikde nebyl, bylo nám jasné, že se muselo něco stát. Pořád jsme si ale říkali, že se jen zdržel, třeba že ve městě někde bloudí. Po třech hodinách jsme dostali hlad, a protože svačiny jsme si snědli už po cestě v autě, ujídali jsme borůvky a zapíjeli je pomerančovým pitíčkem. Maminka se snažila zachovat chladnou hlavu, ale já na ní viděla, jak moc má o tatínka strach. I já s bráchou jsme měli veliký strach. Aby nás maminka zabavila, vymýšlela různé hry, a tak nám to trošku utíkalo. Po pěti hodinách maminka radostně křičela, že tatínek už jede. Když jsme nastoupili do auta, mamka tátu hned objala. Táta říkal, že se nejprve zdržel na úřadech, a při cestě zpět se před ním stala vážná autonehoda a uvízl v koloně.

Dodnes na tento výlet vzpomínám a nikdy na něj nezapomenu. A tak si říkám, že v dnešní době díky mobilním telefonům bychom neprožili takový stres, ale ta doba bez mobilů byla také krásná.
Lipsas - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz