Ležela v posteli, usínala, když náhle ucítila, jak si na její postel někdo sedl. Jenže moje maminka byla doma sama! Nikdo jiný kromě ní v domě nebyl a nikdo jiný krom ní v posteli být nemohl. Jen stěží vám mohu vylíčit její pocity. Byla k smrti vyděšená. Poté ucítila, jak ji někdo chytil za nohy, ucítila chlad. V tu chvíli začala moje maminka šeptat: „Odejdi, prosím.“ Po těch slovech cítila, jak chlad ustupuje a i prohlubeň na posteli zmizela. Duch odešel. Těžko říct kam a zda se někdy vrátí. Toto bylo prozatím poprvé a naposledy, kdy ji duch navštívil doma. Ví jistě, že to byla skutečnost a ne sen.

Já osobně v duchy nevěřím nebo možná odmítám uvěřit, protože mám z takových věcí strach. Partner i moje maminka tvrdí, že nic z toho si nevymysleli. Nemám důvod jim nevěřit, jsou to lidé, kteří mi jsou nejbližší a nemají důvod mi lhát a děsit mě. Partner mi jednou nabídl, že můžeme společně zkusit vyvolat ducha, že zná někoho, kdo umí tu magickou tabulku na vyvolávání duchů vyrobit. Já jsem jeho nabídku ale odmítla. Bojím se, že by se mohlo stát něco hrozného, co by už nešlo vrátit.
Oli R. - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz