Jak okradli Alíka

Když jsme si pořídili našeho psa Alíka, byl ještě mladý. Už to sice nebylo takové to štěněčí klubíčko, protože jsme si ho přivedli z útulku, ale nebyl to ještě zcela dospělý pes. Byl to takový psí huberťák. Rozhodli jsme se, že Alík bude hlídat dům. Aby mu bylo u domu dobře, pořídili jsme mu krásnou zateplenou boudu. Nestála zrovna málo. Co bychom ale pro svého psího miláčka neudělali? Aby Alíkovi nebylo venku smutno, pořídili jsme mu spoustu hraček, hlavolamů pro psy a další vychytávky.

Plot kolem domu byl pevný, nový, nemuseli jsme se bát, že by náš milovaný Alíček utekl. Před odchodem do práce a dětí do školy jsme našemu pejskovi pověsili na krk také kovovou ampulku s adresou a telefonem na nás. Bylo sice nemyslitelné, že by Alík plot přeskočil, podlezl ho nebo nalezl jiný způsob, jak opustit náš pozemek, ale jistota je jistota. Kovovou ampulku jsme zakoupili v potřebách pro zvířata. Alíkovi jsme naplnili misky, vybavili ho hračkami a odešli jsme. Našeho chlupatého mazlíčka jsme nechali svému osudu a doufali jsme, že dům a pozemek ochrání.

Když jsme se pak vrátili domů, Alík nás vesele vítal. Bylo mu asi samotnému smutno. Že tu ale nebyl tak sám, o tom jsme se brzy přesvědčili. Alík na pozemku byl, žužlal svůj balónek, po jeho dřevěné boudě jako by se ale zem slehla. Tam, kde stála, byla jen slehlá tráva. Někdo mu jeho boudu ukradl. Z obojku na jeho krku zmizela také kovová ampulka s adresou. A chyběla také nerezová miska na vodu. Ze staré kameninové misky zmizely dokonce granule. Určitě všechny nesnědl. Zloděj tam starou kameninovou misku nechal, vzal si jen novou nerezovou a granule. A že to byl nejspíš také milovník psů, tak vodu z nerezové misky přelil do té staré, aby Alík neměl žízeň.

Drzost zlodějů nezná mezí, pomysleli jsme si, když jsme shledali, že jedna ze psích hraček chybí. Byl jí látkový kocour, absolutně nerozkousatelný. Všechny hračky Alík hravě zmohl a roztrhal, plyšového kocoura ale nepřemohl, a tak mu ho vzal zloděj. Alík byl totiž větší pejsek, ale bázlivý. Na psy si troufl, ale cizích lidí se bál. Měl asi špatné zkušenosti. Zloděj toho využil.

A tak se z našeho psa venkovního stal pes domácí. Alík se stěhoval do domu, aby nám příště zloděj nesebral i jeho. Po Alíkovi přibyli i domácí kočky a kocouři, zakrslý králík a dokonce i domácí myš. Kdybychom přišli o Alíka, byla by to teprve největší ztráta. Hlídání domu jsme proto od této události svěřili alarmu.

Smisekzluk - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete