Jak Ronyho píchla vosa

Nyní na konci léta se v okolí našeho domu znenadání vyrojily vosy. Celé prázdniny byl od nich klid, a nyní, sotva otevřu okno, už mám doma minimálně dva kousky. Asi čekaly na chvíli, kdy sundám z okna síť proti hmyzu, kterou jsem v okně celé prázdniny měla.

To si tak sedíte u televize, nebo vaříte, uklízíte, čtete, zkrátka žijete, a najednou bzučení. Pokud nevyžádanou návštěvnici nezabiji, snažím se ji vykázat z mé domácnosti. Někdy vyhraji já, někdy vosa a já nakonec počkám, až se sama rozhodne a vylétne ven. Jenže ona není zdaleka jediná. A tak stále bojuji. Nyní, co mám doma mého čtyřnohého zvědavého Ronyho, to je kapánek náročné. Jeho totiž zajímá vše a ještě netuší, že mu to může ublížit. Zatímco holubů a divokých králíků se bojí, ke psům přistupuje s rozvahou a kočky obchází, hmyz ho díky titěrným rozměrům přímo fascinuje. Když se snaží dostihnout motýla, nebo mouchu, dá se to tolerovat. Ale vosy, včely a čmeláky se mu snažím z hlavičky vymazat. Jak jde vidět, dosud marně.

Dnes jsem vařila a měla doma plno práce a Rony si hrál se svou gumovou žirafou, která byla tuze krásná, než z ní udělal pouhé torzo. Najednou slyším příšerný nářek. Dvounohá žirafa bez hlavy ležela opodál a Rony stál na třech nohách. Levou přední měl zvednutou nahoru a plakal. Kousek před ním se potácela vosa, kterou nejspíš ve snaze si s ní pohrát přišlápl.

Popadla jsem svého uplakánka do náruče a rozdala jsem si to s vosou, která mu ublížila. Hned nato jsem těšila pejska. Potřela jsem mu tlapku chladivým gelem po bodnutí hmyzem a chtěla ho uklidnit. Rony ale dál plakal a cukal tlapičkou. Tak jsem mu na ni foukla. To ho rozveselilo. Ač měl příšernou bolístku, malinko zavrtěl ocáskem. Z nejhoršího byl venku a chtěl znovu foukat na tlapku. Tak ho to bavilo, že mi nastrkoval svou levou přední ještě dobrou půlhodinu.

 „Hodný Roneček, pofoukáme,“ těšila jsem ho, než usnul jako miminko.

Když se probudil, zdálo se, že na píchnutí zapomněl. Občas sice levou přední tlapku zvedl do výšky, po fouknutí se dal ale do řádění. A tak jsem ho šla vyvenčit. Ten můj rošťák ale pochopil, jak má zapůsobit na lidi a vzbudit v nich lítost. Chodili jsme po sídlišti, kde mě každý majitel psa dobře zná, protože Rony je už můj třetí psí miláček. Každý se zastavil, popovídal, obdivoval se mé nové bílé lišce, kterou Rony hodně připomíná, a ten, který netušil, že předchozí Beníček je už za Duhovým mostem, se také zeptal na Bena. Kdykoli se Ronymu zdálo, že nevzbuzuje náležitou pozornost, přišel za neznámým a zvedl levou přední nožku jeho směrem. Třepal nohou tak dlouho, dokud jsem nevysvětlila, jaká bolístka se mu stala, a že chce nohu pofoukat. Měl štěstí. Nikdo neodolal, aby mu nevyhověl. A tak Rony dnes chodil téměř dvě hodiny a nastavoval nohu a odměnou mu bylo mocné foukání.

No řekněte, nejsou ti naši zvířecí miláčci chytří? Jen doufám, že si dnešek Rony zapamatuje a propříště už hmyz nechá na pokoji. Vždyť i dětem se říká, že se musí nejdřív spálit, aby pochopily, že mají oheň nechat na pokoji.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10