Byla jsem malá holka, možná jsem ještě ani do školy nechodila, to už si nepamatuji. Bydleli jsme v paneláku, měli jsme všichni společnou prádelnu a mandl. Toto vybavení bylo součástí domu, jelikož doma v té době automatickou pračku měl asi opravdu málokdo, respektive pračku vůbec nějakou.

Nevím, co tehdy tatínka dovedlo k tomu dobrému skutku, že bude trávit odpoledne v té prádelně. Maminka byla zvyklá se nejen o prádlo, ale i o vaření a rodinu jako takovou, postarat  se od A do Z.

V práci ji tehdy možná zdržela účetní uzávěrka. Z maminčina vyprávění a posléze toho, co jsem viděla, si ovšem pamatuji dost, abych naplnila písmenky tento příběh...

Maminka otevřela dveře bytu a ptala se mě:" Kde je táta?" - "Dole v prádelně," povídám. "A co tam dělá?" - "Aha, proto ta pára okýnkem ven!" - a běžela rychle dolů do prádelny a já za ní...

Otevřela dveře od prádelny, ale téměř nic neviděla,  a já také ne. Jen v páře siluetu tatínkovy postavy. Již kompletně vyprané prádlo maminka vytahovala z košíku a také ze ždímačky, přičemž jí slzy tekly. Totálně zničené, nové a ručně pletené svetry, které prošly praním na vyvářku, bílé prádlo se vyjímalo všemi různými barvami, ale nejen barvami, ale také rozměry, barevné prádlo nebylo daleko od barvy bílé...  Maminku jsem od té doby viděla brečet, ale nikdy neměla v očích tolik slz, jako tenkrát. Maminka se pokusila o záchranu prádla, jak to jen možné bylo.

Tatínek v domnění, že když vypere prádlo na vyvářku, tak bude opravdu nejčistší -, se opravdu spletl. Kromě svetrů, které takovým praním prošly, maminka zachránila, co se dalo.

Od té doby můj tatínek nikdy nepral. Prohlásil, že to zkusil jednou a naposledy! Ani nevíte, jak se těmito slovy mamince ulevilo!!!

Autor:Vikitorie