Jako vejce vejci

Říká se, že každý má svého dvojníka. Já teda o žádném svém nevím, ale v mojí rodině občas někdy někdo na někoho narazí, nebo je sám za dvojníka považován.

Třeba moje maminka, v mládí jednou procházela přes Václavské náměstí a tu se přihnali lidi s prosili ji o podpis. Když se jich česky zeptala, co má podepsat, zklamaně se omluvili a odešli. Mysleli si totiž, že je slavná filmová herečka Audrey Hepburnová, která snad byla v metropoli na návštěvě.

Sestřenka má zase jiný zážitek s dalším slavným hercem. Prodává kávu ve stánku u metra, a jak tak zrovna někomu podávala latté, málem jí vypadlo z ruky. Přímo k jejímu stánku mířil Johnny Depp. Samozřejmě, že ne on, to by byl asi větší poprask, ale jeho dost věrná kopie. Trochu mladší vydání, ale stejný účes, styl oblékání, gesta. Vědom si své podobnosti se slavným hercem, ještě se do jeho podoby víc stylizoval. Ostatně sestřenka nebyla sama, kdo na něho zíral s pusou otevřenou. Koupil si u ní kafe a on se dozvěděla, že je to Ital a je v Praze na dovolené.

Dcera zažila setkání s dvojníkem na velmi vysoké úrovni. Stála na zastávce autobusu a najednou k ní přišel sám princ William. Kupodivu česky se jí ptal, co to bylo za číslo autobusu, který právě odjel. Dcerka uctivě odpověděla, že stopadesátčtyřka a chvíli uvažovala, jestli nemá dodat, Výsosti. Následník trůnu však na další spoj nečekal a odešel, zřejmě měl někde poblíž zaparkovaný královský kočár.

Na mého manžela zase v mládí volaly děti - Robine Hoode. Tenkrát totiž běžel v televizi seriál Robin Hood, jehož představitel měl dlouhé vlasy a při troše fantazie byl opravdu manžel podobný zbojníkovi z Sherwoodu.

Ale i on se nedávno setkal s dvojníkem, dokonce se dvěma najednou. Jel domů z práce a vidí na zastávce autobusu mého bratra s manželkou, volal na ně, ale dělali, že ho nevidí. Věděl, že jsou zrovna na návštěvě v Praze, tak si doma postěžoval, že nechápe, proč s ním nemluví. No nemohli, tou dobou, co je viděl, už seděli v letadle mířící zpět do Barcelony. Takže i oni mají své dvojníky.

Ale právě bratr měl nejzajímavější zážitek s dvojníkem. Cestoval před lety zrovna s kamarády po Jižní Americe a dostali se i do míst, která nejsou v turistických průvodcích. V zemi byly zrovna nějaké místní nepokoje a hordy lupičů přepadávaly vesnice. Na území bylo povoláno vojsko, aby udělalo přítrž nepokojům. Brácha a jeho dva kamarádi jeli stopem a na silnici je zastavila kontrola. Ukazovali doklady, vše se zdálo být v pořádku, ale najednou velitel cosi hlásil do vysílačky a v okamžiku vojáci vyrvali bráchu i kamarády z auta. Všechno bylo jako v nějakém akčním filmu, ruce na kapotu, nohy od sebe, nehýbat se, řvali na ně vojáci. Brácha tvrdí, že dodneška cítí na zátylku kovovou hlaveň samopalu, kterými na ně mířili. Stačilo se pohnout a vojáci by spustili palbu.

Kamarád bráchy totiž jako by z oka vypadl vůdci lumpů, kteří ve vesnicích drancovali a měli na svědomí i několik vražd.

Až po několika hodinách se vše vysvětlilo, ale hlavně díky tomu, že jiná skupina vojáků pravého zločince chytila a zajala. Bratra a kamarády pustili, ale doporučili jim, aby urychleně opustili tuto oblast. Pochopitelně, že naši cestovatelé poslechli a vrátili se domů.

Jak je vidět, setkání s dvojníky mohou být jak příjemná, tak může jít i o život.
A co vy? Už jste taky potkali dvojníka?

Martinnatr - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete