Jízda na in-line bruslích

Zhruba před rokem jsme jely s kamarádkou autobusem domů ze školy a najednou jsme dostaly jeden z našich báječných nápadů, že si vyjedeme na bruslích. Řekly jsme si, že sraz bude v našem městě u základní školy jako vždy. Došla jsem domů, převlíkla se, nachystala si věci do batohu a ze zvědavosti mrkla na teploměr, kolik máme stupňů. Málem mě ranila mrtvice - 32°C. I přes neuvěřitelný hic jsem vyjela směrem ke škole.

Kamarádka měla půlhodinové zpoždění, což byl skvělý začátek naší jízdy, alespoň že tam byl park, takže jsem dobu přečkala ve stínu. Vyjely jsme a rozhodovaly jsme se, kam že to vlastně pojedeme. Rozhodly jsme se pro vedlejší dědinku - Křenovice. Cesta byla katastrofální, únavná, horko mi pálilo na záda. Samozřejmě jsme to jedna druhé nepřiznaly, abychom se neztrapnily. Konečně jsme ujely těch cca 5 km, vyfotily jsme si kostel, co v dědince stojí, pořádně jsme se napily a vyrazily na další 5kilometrovou cestu zpět. Musím říct, že už to bylo mnohem lepší. První část byl asi rozjezd. Když jsme dorazily opět k nám do města, tak jsme si řekly, že budeme v našem výletě pokračovat a vyrazíme do další dědinky, tentokrát do Měrovic.

Vzhledem k tomu, že jsme jely po hlavní cestě, kde jezdí auta 120 km/h,  tak byla cesta trošku nepříjemná. Minimálně 3 auta na nás troubila, nechápaly jsme proč. Po asi půl hodince jízdy jsem navrhla kamarádce, že pojedeme po druhé straně cesty, tedy po pravé. Najednou auta troubit přestala. Doteď moc nevím, po které straně mají jezdit bruslaři, asi po té pravé :). Jinak jsme spadly na té hlavní cestě jen dvakrát :) Jednou na pěkné rovince  zničehonic a podruhé, když nám jelo do protivky auto, troubilo a my radši skočily do pole, co se táhne kolem cesty :). Dorazily jsme do Měrovic a gratulovaly si, že jsme ujely dalších cca 6 km. Opět jsme našly kostel, vyfotily si ho a řekly jsme si, že pojedeme dál.

Rozhodly jsme se pro vedlejší dědinku Němčice. Vyrazily jsme, samozřejmě jsme si spletly cestu, jak to u nás bývá zvykem. Po dalších asi 15 minutách jsme konečně našly tu správnou a ujely další 2 km do Němčic. Tahle cesta byla nejlepší, ačkoliv byla hlavní, tak aut moc nejezdilo, byla krátká a už jsme přetrpěly bolest nohou, takže nám to nevadilo. Po příjezdu jsme tentokrát hledaly kašnu, která měla stát na náměstí. Jedna kolemjdoucí paní nám poradila, kde že to město je a kašnu jsme opravdu objevily. Seděly jsme u ní na lavičce minimálně půl hodinky. Asi už na nás lezl úpal, protože jsme dostaly další geniální nápad a to, že se nevrátíme stejnou cestou, ale pojedeme oklikou. Tudíž jsme vyrazily na cestu přes Vrchoslavice. Cesta byla asi 2 km prudkým kopcem nahoru, což nás dobře dorazilo. Když jsme se tam doplazily, tak jsme debatovaly, že si ho zkusíme sjet. Nakonec z toho naštěstí sešlo (myslím, že už by to s náma seklo). Vrchoslavice se šíleně táhly, ale až na vítací ceduli jsme si nic nevyfotily, projely jsme je rychle a valily z tama opět do Měrovic. Další asi 2km cesta. Měrovice jsme znovu profičely a čekala zase ta 6km cesta k nám do města. Zvládly jsme to naštěstí celkem v pořádku, úpal na nás dolehl až další den, schody domů jsem nemohla sice skoro ani vyjít,  ale jinak to bylo skvělé. :) 

Kdyby se někdo ztratil v naší cestě, tak tady je vysvětlení :)                        

Výjezd z Kojetína - Křenovice (5 km) - zpět do Kojetína (5 km) - Měrovice (6 km) - Němčice (2 km) - Vrchoslavice (2 km) - Měrovice (2 km) - Zpět do Kojetína (6 km). Km jsou snad přibližně přesně. Cesta nám trvala asi 2,5 hodinky s dloooouhýma zastávkama.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10