Když děti ztrácí chuť sportovat: Jak je podpořit, nepřetížit a nezlomit

Každé dítě někdy projde obdobím, kdy se mu nechce sportovat. Pokud má dítě zdravé rodinné zázemí a pozitivní vztah k pohybu, krize se dá překonat. Důležité je mu naslouchat, nebát se změn a nepodléhat tlaku na výkon.

Ztráta motivace ke sportu nemusí nutně znamenat problém. Často jde jen o přechodnou fázi, která souvisí s vývojem dítěte, změnou zájmů nebo nástupem puberty. Pokud je rodinné prostředí zdravé, rodiče s dítětem mluví a to má vybudované pohybové návyky, pak lze fázi, kdy se mu sportovat nechce, určitě překonat..

Mezi osvědčené cesty patří společné sportování, které posiluje nejen vztah k pohybu, ale i vzájemné pouto. Pomoci může také změna sportu – někdy ratolest jednoduše přestane bavit to, co ještě před nedávnem milovala. U některých dětí funguje dohoda o poměru „dní s tréninkem“ a dní bez tréninku nebo nastavení jasných hranic, například mezi časem stráveným na mobilu a časem věnovaným pohybu.

Když děti ztrácí chuť sportovat: Jak je podpořit, nepřetížit a nezlomit

Zároveň odborníci upozorňují, že zejména v pubertě mají děti tendenci vymezovat se a často dělají pravý opak toho, co po nich rodiče chtějí. To pak vzájemné dohody výrazně komplikuje. V tomto období proto někdy pomůže jít na věc jinak. Dospívající často inspiruje to, co vidí na sociálních sítích – a právě tudy se k nim dá najít cesta. Při otevřeném rozhovoru pak můžeme společně hledat takovou aktivitu, která jim bude připadat ‚in‘ a kterou přijmou za vlastní.

Kolik pohybu je tak akorát?

Obecná doporučení hovoří jasně: děti by se měly hýbat alespoň 60 minut denně. U těch menších by měl být pohyb pestrý, hravý a přirozeně zapojený do běžného dne – od kroužků přes plavání, jízdu na kole až po hry venku. Až do zhruba 10 let věku by měla mít pestrá skladba aktivit prioritu. Při takovém režimu se přetížení většinou není třeba obávat – malí sportovci mají totiž přirozeně velké množství energie.

U starších dětí, které sportují rekreačně, jsou běžné dva až tři tréninky týdně. Závodně sportující náctiletí pak mají trénink téměř denně, často s jedním dnem volna.

U dětí, které sportují intenzivně, je naprosto klíčová regenerace, odpočinek a kompenzační cvičení. Právě tyto oblasti ale kluby často podceňují. Přetížení se přitom nemusí projevit hned zraněním. V první fázi se objevuje hlavně zvýšená únava. Postupně se může přidat menší motivace, špatná nálada a nakonec i drobná či větší zranění. Nezbytné je dítě sledovat, mluvit s ním a reagovat už na první varovné signály.

Výkon není nepřítel. Nebezpečné je, když zmizí radost

Zda je tlak na výkon škodlivý, záleží na mnoha faktorech – věku dítěte, jeho povaze i typu sportu. Odbornice zároveň dodává, že děti není potřeba před vším přehnaně chránit. Je-li trenér přísný, ale spravedlivý, není problém, když si touto fází starší děti v rámci svého dospívání projdou. Podobné zkušenosti se jim v životě budou hodit.

Sport by měl dětem přinášet především radost, kamarádství a nové dovednosti. Jakmile zátěž začne převládat nad pozitivy, je čas se zastavit a situaci znovu vyhodnotit. Velmi důležitá je motivace dítěte, jeho cíle a vztah ke sportu. Pokud vidíme dlouhodobou únavu nebo otrávenost, měli bychom tomu věnovat pozornost. Předcházet přetížení je totiž vždy snazší, než napravovat narušený vztah ke sportu, který si dítě může nést po mnoho let.

Tipy pro rodiče, jak podpořit dítě ve sportu:

- Naslouchejte dítěti a vnímejte jeho signály.
- Dbejte na pestrost pohybových aktivit, zejména až do cca 10 let věku.
- Myslete na odpočinek, kompenzaci a regeneraci u intenzivně sportujících dětí.
- Podporujte motivaci a radost ze sportu před tlakem na výkon.
- V pubertě hledejte cesty přes zájmy dítěte a třeba i inspiraci ze sociálních sítí.

Zdroj, foto: Monkey’s Gym

Tento článek také můžete

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout