Klíšťata nejsou jen v lese. A očkování není jen pro děti

Podle nejnovějších dat v Česku případů klíšťové encefalitidy i lymeské borreliózy přibývá. Jen za loňský rok bylo zaznamenáno 703 případů klíšťové encefalitidy a přes 11 tisíc případů lymeské borreliózy. A odborníci upozorňují, že už dávno neplatí, že riziko hrozí jen „někde na Šumavě“. „Klíšťová encefalitida je v České republice silně endemické onemocnění a nikdo před ním není uchráněn. Nemáme již v republice žádnou oblast, kde by infikovaná klíšťata nemohla být,“ říká MUDr. Dita Smíšková, Ph.D. z Kliniky infekčních nemocí Fakultní nemocnice Bulovka. 

Mnoho lidí si stále myslí, že klíšťata číhají hlavně v lese. Realita je ale jiná. Setkat se s nimi můžeme v městských parcích, na dětských hřištích i u rodinných domů nebo u vody. Stačí pár teplejších dní, kdy teplota přesáhne 5 stupňů, a jejich aktivita se rychle zvyšuje.

Podle průzkumu mělo v posledních 12 měsících přisáté klíště přibližně 33 % Čechů, což je každý třetí člověk. Přesto mnoho lidí stále žije s pocitem, že se jich riziko netýká – protože „na ně klíšťata nejdou“ nebo protože klíště vždy včas odstraní. U klíšťové encefalitidy ale může k přenosu dojít velmi rychle, často během několika minut. „Zatímco u borreliózy můžeme přenosu zabránit včasným odstraněním klíštěte, protože několik hodin po přisátí přecházejí do kůže bakterie, které ještě nedokážou být patogenní, u klíšťové encefalitidy toto bohužel neplatí. Tam stačí i několik minut, nebo maximálně desítek minut, aby došlo k nákaze,“ varuje infektoložka.

Klíšťovou encefalitidu navíc často přenášejí i mladší vývojová stádia klíšťat, která jsou průhledná, a tak maličká, že si člověk vůbec nevšimne, že bylo přisáté.

Klíšťová encefalitida má různý průběh – od mírnějších forem až po život ohrožující komplikace. „U zdravého dospělého pacienta je nejpravděpodobnější formou onemocnění meningoencefalitida, kdy už je zasažena i mozková tkáň, a to se všemi důsledky, které z toho vyplývají. Tzn. poruchy vědomí, třes, zmatenost, porucha rovnováhy, poruchy řeči, obrny hlavových nervů a podobně. U dětí jsou naštěstí formy onemocnění často mírnější, ale ani u nich se nemůžeme spoléhat na to, že nemoc vždy proběhne lehkou formou. Typickým klinickým projevem u dětí bývá meningitida, tedy postižení mozkových obalů. I u těchto pacientů ale často vídáme obtíže, které přetrvávají řadu týdnů, někdy i měsíců,” dodává infektoložka.

Nejtěžší formy mohou vést až k ochrnutí nebo nutnosti umělé plicní ventilace. Riziko s věkem roste, ale neplatí, že by těžké průběhy postihovaly výhradně seniory – setkávají se s nimi i jinak zdraví lidé v produktivním věku.

Ochrana se přitom nevytváří hned po první dávce. Účinnost očkování lze očekávat přibližně 14 dní po druhé dávce a teprve třetí dávka znamená dokončení základního schématu a poskytuje dlouhodobou ochranu. Následně je nutné pravidelné přeočkování (po 3 nebo 5 letech podle věku a toho, zda se jedná o první, nebo následné přeočkování). K prvnímu přeočkování se však bohužel nedostaví ani pětina pacientů. „Vidíme, že proočkovanost se zvyšuje zejména u mladších věkových skupin, od dospívajících po mladé dospělé, a pozitivní trend sledujeme i u dětí. Naopak stále nedostatečná zůstává proočkovanost u starších věkových kategorií, přestože právě u nich hrozí nejen postencefalitický syndrom, ale i závažné motorické následky častěji než u mladších pacientů,“ komentuje MUDr. Smíšková.

Očkovat se lze celoročně, ale konec zimy a začátek jara je ideální období. Organismus má dostatek času vytvořit si kvalitní a dlouhodobou ochranu ještě před hlavní sezonou, kdy trávíme více času venku a klíšťata jsou již plně aktivní.

Lidé nad 50 let mají očkování plně hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Ostatní věkové skupiny mohou využít příspěvky zdravotních pojišťoven v rámci preventivních programů.

Rodiče jsou dnes velmi zodpovědní – kontrolují děti po každé procházce, používají repelenty a často své děti nechávají očkovat. Zapomínají ale na sebe a na své rodiče. 

Přitom právě dospělí ve středním věku a senioři patří mezi skupiny s vyšším rizikem těžkého průběhu nemoci a následných komplikací. A když onemocní dospělý, dopadá to na celou rodinu – organizačně, finančně i psychicky.