Kočičí porod

Kočičí porod

Ještě když jsem byla na základní škole, asi tak v osmé nebo v deváté třídě, tak jsme doma očekávali narození malých kot’átek. Nic neobvyklého, protože jsme normálně rodili každý rok, ale nechávali jsme si je, žádný prodej ani rozdávání, nic takového, to jsme nikdy nedělali a ani dělat nebudeme. Jenomže tentokrát to bylo docela dramatické, v podstatě dramatičtější než obvykle. Já jsem to ráno odešla normálně do školy. Jelikož už byl květen, tak škola netrvala moc dlouho.

Domů jsem přišla v jedenáct. Viděla jsem číču, jak leží na gauči a už od začátku se mi na ní něco nezdálo, protože jemně poplakávala, což obvykle nedělala. Tak jsem se ptala mámy a ta říkala, že takhle se chová asi čtvrt hodiny. Tak jsem se šla převléknout do domácího. Přišla jsem zpátky do kuchyně a chvíli jsem se dívala na kočku. Nabyla jsem fatálního dojmu, že rodí. Když jsem to oznámila mámě, tak říkala, že si to nemyslí. Ale za chvíli už si to myslela, protože obě dvě jsme viděly už hlavičku, jak se dere ven. Začaly jsme urychleně jednat.

Takže, jelikož máme rodinný dům a součástí je i půda, tak jsme opatrně vzaly kočku a odnesly jsme ji po schodech na půdu. Bylo to docela problematické, vzhledem už k pokročilému stádiu porodu. Nakonec se to podařilo. No a pak nám nezbývalo nic jiného než čekat, jak to dopadne. Dopadlo to dobře, narodila se tři maličká koťátka, která jsme si nechali. (Skutečný příběh.)

Zvláštní kocourek

Máme doma kocourka, je ještě takový menší, i když za chvíli bude už dospělý. Je to takový zvláštní typ. Narodil se naší kočce v červnu. Už odmalička byl něčím jiný. O kocourech se říká, že nechytají myši a prohánějí kočky. Ten náš je pravý opak. Myši chytá odmalička, jelikož žijeme na vesnici, tak k nim má snadnější přístup než kočky z města nebo panelákové kočky. Ani ženské pohlaví moc neprohání.

V tom je trošku odlišný od jiných kocourů v jeho věku. Dokonce asistoval svojí mamince i při porodu. Taky nezvyklá záležitost. Letos jsme zažili taky jeden zvláštní zážitek, nebo jak bych to měla nazvat. Prostě za naší kočkou a tím pádem jeho maminkou dolejzalo ze začátku asi pět kocourů, do finále vydrželi jenom dva. Dokonce se vetřeli až k nám na dvůr, což byl risk, protože máme ostré psy. My jsme je vyháněli a oni utekli k nám na půdu.

Tak jsme to nechali být s tím, že vylezou a půjdou pryč. Sice vylezli a jeden šel pryč, ale ten druhý tu zůstal a šel otravovat naši kočku. Kocour se na to nemohl dívat a tak šel bránit svoji maminku. Ale ten cizí kocour ho najednou začal bít. To kočku naštvalo a zmlátila toho cizího kocoura, až utekl. (Skutečný příběh.)