Pampeliškový med - nejoblíbenější receptyPampeliškový med - nejoblíbenější recepty Rebarborový koláč - nejoblíbenější receptyRebarborový koláč - nejoblíbenější recepty Hrajte s námi SUDOKU online !Hrajte s námi SUDOKU online ! Léto - čas jahodLéto - čas jahod
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Sobota 18.05. 2024
Dnes má svátek Nataša
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Koho si bůh k sobě jistě vezme ...

15. 03. 2010 | Vaše příběhy

V neděli odpoledne jsem šla dát kytici chryzamtén na hřbitov. Dnes je obzvláště chladno.

Zůstala tu a po 21 letech zde ještě stále je. Má stará ošoupaná lavička, je to jediné, co se za ty roky nezměnilo. Připomíná mi všechny ty roky, ale hlavně Ten jeden jediný.

Rok mých devátých narozenin.

Tenkrát jsem tu byla poprvé.

Ještě ted´ stále vidím ve vzpomínkách jeho obličej a bezstarostné plné chvíle v jeho společnosti.

To jsem ještě cítila, že nejsem sama.
Děda zemřel přesně dnes před jedenadvaceti lety. Bylo by mu dnes už osmašedesát let. Byl můj nejlepší přítel.

Jsem u jeho hrobu jen já, nosím mu sem kytici chryzamtén.

Měl hlubokou čistou duši a černé havranní vlasy.

Před měsícem mi bylo dvacet devět let.

Jsem už stará bába, co čeká už jen, až si mě ten nahoře zavolá.


 

„Barevný motýl zatřepetal křídly na uschlém listu a byl pryč. Na oprýskanou lavičku usedl pamalým pohybem šedivý stařík a bezhybně visel pohledem na mramorovém pomníku.

Seděla jsem v dáli od něj a přesto jsem viděla, jeho smutnou vrásčitou tvář, zalitou slzami.

V ruce svíral kytici bílých jiřin a hleděl zamyšleně před sebe.

Seděla jsem daleko od něj, abych slyšela jeho tiché slzy padat do květin.

Cítila jsem se jako on.

Snad oplakával hrob své dcery, či koho.

Cítila jsem tu jeho bolest a přemýšlela

o ptáčcích, kteří leží v mezích mrtví,

o tom, kam plují mraky na nebi

a jestli doma svítí slunce jako tady.

O mamince, která se na mě těší

a o všech kteří mě kdy měli rádi.

Přemýšlela jsem zas a znova, jak zdá se to neskutečně dávno, co žila jsem každým dnem bezstarostných radostí.

Jak je to dlouho, co jsem se naposled z radosti zasmála. A kolik nedělních odpolední uběhlo od doby, kdy jsem to byla ještě Já.

Ten stařík vedle mi to všechno tak moc připomíná.

 

Lindita - čtenářka
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10


Komentáře
« Předchozí   1   2  Následující » 
Obrázek uživatelky
profil
žij přítomnosti a přestan se trapit věkemSmajlíkjestli si připadaš stara tak odhod starosti které jsou zbytečné,svět tím nezměníš a lidi taky ne,článek mi přijde dost depresívní a tak radši otevři oči krasnému barevnému jaru!!!!Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
ale mně je z tohoto článku moc smutnoSmajlíkSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
No já musím souhlasit s Blankou68. Ne že by to nebylo hezky napsané. Bylo by to moc hezké, kdyby to bylo opravdu jen vzpomínka ... Ale okamžiky řešící starou bábu a čas bez smíchu ... Smajlík .
Obrázek uživatelky
profil
tedy já to snad nepochopila nebo co...přijde mi to nějaké morbidní, autorka píše, že je jí dvacet devět let a že je stará bába a čeká až umře... ?!!!
Obrázek uživatelky
profil
KRÁSNÉ
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles