Konec dobrý, všechno dobré

Byla krásná květnová sobota. Mladí manželé se dvěma dcerkami 5 a 7 let vyrazili vlakem na výlet na hrad Karlštejn.

Nejprve si prohlédli podhradí, navštívili výstavu betlémů, vyfotografovali se se sokolníkem v dobovém kostýmu, na nádvoří hradu shlédli svatbu japonské nevěsty s českým mládencem, pokochali se krásnými pohledy z hradebních zdí a nakonec si prohlédli samotný hrad. Všichni měli z výletu hezký dojem. V podvečer se vrátili na karlštejnské nádraží. Nádraží bylo plné spokojených turistů. Naše rodinka čekala na vlak City Elefant, který je měl spolu s ostatními turisty odvézt do stanice Beroun, kde se přestupovalo na osobní vlaky nebo rychlíky.

Vlak ještě nestačil zastavit a už nastalo na nástupišti veliké hemžení lidí. Nastupovali cyklisté se svými koly, rodiče s kočárky, skupinky dětí se svými vedoucími, trempové. A tak se stalo, že naše rodinka sice nastoupila, ale po rozjezdu vlaku zjistila, že s nimi nenastoupila jejich pětiletá Evička. Nastalo veliké zděšení. Pohledem z okna maminka uviděla plačící Evičku na nástupišti.

Maminka šílela, tatínek zachoval chladnou hlavu. Vyhledal průvodčí vlaku,  vylíčil jí situaci, ke které došlo a ona vysílačkou vyrozuměla výpravčího vlaku ve stanici Karlštejn. To už se ale malá, uplakaná Evička nacházela v kanceláři přednosty. Po odjezdu vlaku si jí povšiml jeden cestující a odvedl ji do kanceláře. Rodiče Evičky zatím dojeli do Berouna a odtud se vrátili dalším vlakovým spojem pro holčičku.

Nemusím vám líčit, jak byla Evička šťastná, když se shledala se svými rodiči a sestřičkou. Konec dobrý, všechno dobré, ale rodiče dlouho o tomto zážitku nikomu nepověděli, až se jednou Evička zmínila dětem ve školce!