Jiří Lábus v komedii Milion
Školní rok a školní prázdniny v roce 2025/2026
Vánočka - nejoblíbenější recepty
Květina Vánoc - Vánoční hvězda
Když byl můj
syn malý, chodil v tu dobu do mateřské školy, toužil po zvířátku. „Já doma
zvíře nechci,“ řekla jsem rezolutně. „Já bych se
o něj staral.“ Syn mě přemlouval, ale sám si nedokázal uklidit ani hračky. A
tak jsem ho denně mohla ujistit, že zvířátko nezvládne. Tu pohozená hračka,
jindy jídlo schované za postelí, pak zase roztrhané kalhoty byly mým alibi pro
to, aby se zvířátko nekonalo.
„Aspoň křečka.“ Syn byl neoblomný.
„Doma ani křečka.“
„A tak na zahradě.“ Dědova zahrádka se stala pro syna východiskem.
„A kdo by na zahrádku každý den chodil zvířátko krmit?“ ptala jsem se.
„No, přece já!“ Syn se bil do prsou na znamení toho, že to myslí vážně.
„To určitě. Od jara do podzimu možná. Ale co v zimě?“
Téměř každé dítě touží po zvířeti. Můj syn nebyl výjimka. A tak závistivě pozoroval pejsky na ulici, hladil křečky kamarádů a ochočit si chtěl i vrabce. Tahal domů tajně žížaly, brouky a šneky.
A pak se
situace vyřešila sama. Na zahrádce, která je blízko lesa, se objevily veverky.
Byl podzim a hladové veverky hledaly něco k snědku. Syn je velmi rád
pozoroval. A tak jsme nařezali pár prkýnek. Ty jsme společně stloukli a udělali
něco jako ptačí budku. Čelní stěnu jsme ovšem nechali prázdnou. Do ní jsme
nasunuli kus plexiskla, tak, aby dole u země byla malá škvíra. Celou dřevěnou
chaloupku jsme postavili do kameninové misky. Do domečku jsme nasypali buráky,
slunečnicová semínka a pár lískových oříšků. Brzy si veverky zvykly domeček
navštěvovat. Vytáhly si škvírou semínka, oříšky a pochutnávaly si na nich. Tehdy
syn vydržel na zahrádce, kde často nechtěl být ani hodinu, celé dny. Pozoroval
hbitá zvířátka. Na zahradu přilétali i ptáci. Někdy postačila i miska pod
květináč plná drobných semínek, aby uspokojila malé strávníky.
Brzy byly veverky tak zkrotlé, že se nám podařilo pár krmit rovnou z ruky. Veverky se často o oříšky přetahovaly a pořádaly souboje o to, kdo se zmocní lískového ořechu. Ty byly mezi veverkami nejoblíbenější. Pak teprve vzaly zavděk buráky a slunečnicí.
A tak syn získal na několik let hned několik zvířátek. Výhodou bylo, že pokud se nám ven nechtělo, veverky si stále dokázaly obstarat obživu ve volné přírodě.
A na jaře se nám odměnily. Na terase v bývalé dřevěné udírně vyvedly mláďata. Kdo z dětí může říct, že má zvířecí miláčky v podobě veverek? A kdo ve svém dětství mohl pozorovat veveřátka?
ChytráŽena.cz
 |
 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |
. Protože poustevník měl ochočené veverky, a kníže se zatoulal v lese při honu, tak veverky knížete dovedly k jeho skrýši ve skále, poustevník knížete nechal spát u sebe přes noc na neknížecí tvrdé posteli, dal mu neknížecí večeři, o kterou se dělil radši s veverkami, a k snídani měl totéž co k večeři, tak už neposnídal a na svém oři se vydal zpátky do Brna, do kterého mu poradil cestu poustevník a tam, kde měl úkryt poustevník, tam vznikl kamenný hrad Veveří. Poustevník nadšený nebyl a radši svou skromnou výbavu vzal s sebou a veverky šly s ním a "odvalil" bydlet jinam, protože měl rád samotu a klid, jen veverky mu byly společnicemi.
