Krádež v zoo

Nedávno jsme se rozhodli navštívit zoo, ve které jsme už dlouho nebyli. Los padl na Zoo Dvůr Králové nad Labem, protože do této zoo, na rozdíl od naší nejbližší, mohou i psi a já si nedávno pořídila adoptovaného mladého pejska Ronyho, kterého jsem nechtěla nechávat samotného.

Nevím, jestli jsem se víc bála o Ronyho, nebo o svou domácnost, která by po tak krátké době, co si pes teprve zvyká, určitě utrpěla nemalou újmu a byt by byl s největší pravděpodobností zdemolován. Právě proto vyhrála již zmíněná zoo. Jediné, co jsme museli splnit, bylo vodítko a platné očkování, což Rony, samozřejmě, má.

Nijak jsme se nebáli, že do některých míst zahrady mají psi vstup zakázán. Jsme přece dva, a tak se vystřídáme.

Zoo se primárně zaměřuje na chov afrických zvířat a svou rozlohou a počtem zvířat je druhou největší zahradou v ČR. Byli jsme tu už mnohokrát, nyní jsme ale byli překvapeni úpravami, které zahrada od naší poslední návštěvy prodělala. A hlavně – bylo to poprvé, kdy jsme v zoo byli se psem!

Rony je klidný pejsek, a tak zvířata nijak nerušil. Zdálo se dokonce, že jsou mu úplně ukradená. Vykračoval si po cestičce a mnohem víc ho zajímali ostatní návštěvníci, kterým se chtěl vlichotit. Je to ale mladý pejsek odebraný ze zlých podmínek, a tak se brzy unavil. Taková návštěva je program na celý den, s čímž jsme počítali a do zoo jsme si vzali cestovní kabelu, do které jsme Ronyho uložili. Rony se uvelebil v tašce a klidně usnul. S takovým nákladem jsme absolvovali zhruba polovinu návštěvy. Pes se probudil jen na jednom odpočívadle, kde s chutí slupl paštiku pro psy a napil se vody, a opět upadl do říše snů.

Byla to krásná procházka, počasí nám také přálo a zdálo se, že nás nic nemůže překvapit. Když jsme se posléze ubírali k východu ze zoo, jedna důchodkyně nakoukla do naší tašky.

„To je liška!“ vyjekla.

Jsem zvyklá, že si Ronyho lidé pletou s bílou liškou, vážně ji připomíná. Je to křížený špic a špicí čumáček připomíná ten liščí. Občas zareaguji tak, jako nyní.

„Ano, polární,“ řekla jsem. Netušila jsem, co to způsobí.

Paní se okamžitě rozeběhla za zřízenci zoo, kteří byli nedaleko. Křičela na celé kolo, nadávala nám do barbarů a, přísahám, použila i několik peprných nadávek, za které by se možná styděl i nějaký teenager. Vůbec jsme netušili, co jsme paní provedli. To jsme brzy pochopili. Paní nás udala u zřízenců zahrady, že tady krademe zvířata! Ano, domnívala se, že lišku, kterou jsme si nesli v tašce, jsme v zoo ukradli. Nakonec z toho byla celkem veselá příhoda.

Pegonela - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete