Kristýnka

Nebožtík manžel paní Kalouskové byl sukničkář a oklobamák. Maskoval to vášní pro zakladatele moderní české malby. Vyžadoval značně vysoké kapesné. Kdoví, s kým ty peníze utratil, ale vymlouval se, že za ně kupuje umělecká díla.

Občas skutečně přinesl domů nějaký obraz. Skoro vždycky na něm byla ženská. Na některém z přírůstků by ji paní Kalousková ani nerozpoznala, ale manžel svoje erotické zaměření neopatrnou zahleděností nakonec prozradil.

Tak tu po něm zbyly třeba dva obrazy Josefa Šímy. Na jednom plápolá strašidlo v rubáši, na druhém trčí loutka bez rukou. Ale přiznal se: jsou to akty.

Manžel měl prapodivný vkus. Jak ho mohla sexuálně přitahovat smutná dáma v pohřebních šatech, které říkal Kuba?

Liboval si ale spíš v hanbářkách. Jednu takovou letící od Maxe Švabinského mají schovanou za kredencem v komoře, kvůli Bertíkovi. Ta frajle od Williho Nowaka je celkem hubená a ztrácí se v kytkách a listoví, tak může viset v ložnici. Vedle ní je namlouvačná koketa od Jana Preislera. To Bertík zatím nechápe, že jen dělá, jakoby nic. Ve skutečnosti si stoupla tak, aby si jí ten mužský s kobylou co nejdřív všimnul. Hanbaté tanečnice od Jana Baucha jsou aspoň překryté barevnými pruhy.

Nejraději by to odnesla do bazaru. Ale pan doktor, který odmalička Bertíka ošetřuje, jí řekl, že ty obrazy mají stále větší cenu. Jednou za ně chlapec bude bohatý. Obzvlášť za tu Kubištovu epileptičku nebo tu tlustou ženskou od Kremličky.

V předním pokoji ještě od padesátých let visí uvědomělé ženy. To kvůli návštěvám z manželova podniku. Tenkrát taková pekařka Pravoslava Kotíka, pradlena Lva Šimáka nebo Špálova svazačka v modré košili dovedly udělat dojem. Dobře se k nim hodí i ta bojovnice se zdviženou pěstí od Josefa Čapka.

V nejtemnějších koutech se ukrývají hráčky karet od Zrzavého – karty nejsou pro Bertíka výchovné, Jiránkova dáma v klobouku s růžemi nepokrytě buržoazního původu, i ta namyšlená Kupkova milostpaní. A taky obrazy Emila Filly. Akt na jednom z nich dokáže dešifrovat jen cvok a to pole na druhém by podle paní Kalouskové mohlo být nezávadné, kdyby si byla náhodou v novinách nepřečetla, že Filla svými nepřirozenými barvami hyzdí líbeznou tvář české krajiny.

Tenkrát se nosil Lhoták, Gross a Grus. Mimořádně se smířila s tím, že je muž koupil. Zobrazují nejen poezii velkoměsta a technické civilizace, ale prý také optimismus české krajiny a motivy socialistického výstavby. To snad ani teď tolik nevadí. Jen jestli neudělala chybu, že aspoň ty pracující ženy a bojovnice neprodala před sametovou revolucí?

Zvoní objednaný zedník. Přišel seškrábat kus omítky na stěně v obýváku. Při velkém dešti tam prosákla voda.

Překvapeně se rozhlédl. „Vy malujete.“

„Ne, muž to sbíral.“

„Tak zrovna tohle bych namaloval taky,“ prohlásil o obrazu, který sundal ze stěny. Opřel ho – a najednou se zarazil. Spatřil na zadní stěně cedulku s razítkem výstavní síně a sumou, za kterou byl olej tenkrát prodán. „Pardon, mladá paní…“ znejistěl.

„To nic, mně se taky nelíbí,“ zamračila se.

„Tak proč ho nestřelíte?“

„My nepotřebujeme nic prodávat,“ odsekla. „Prosím vás, radši se do toho dejte.“

Přestože dostal párek, pivo a štamprli ferneta, odebral se od paní Kalouskové do hospody rovnou k výčepu. Poručil si dvojitý rum a na celou hospodu začal vykládat:

„Teda, lidi, to jste neviděli, Ta Kalousková, no víte, co má toho debila, tak ta má v bytě obrazy aspoň za dva miliony… teda já bych věděl, co s tím…“

Parta mladých feťáků u nejbližšího stolu ztichla. Kalouskovic debila znali všichni, rádi si z něj utahovali. Byl zamilovaný do Kristýny a ta z hecu na něho dělala oči. Dopili, zaplatili, vypařili se.

Druhého dne odpoledne seděla plavovlasá Kristýna v parku na lavičce, nohu přes nohu. Věděla, že tou dobou Bertík vyráží na odpolední vycházku. Měl přesně vymezenou trasu, paní Kalousková ji mohla přehlédnout z okna své vily.

Bertík údivem pootevřel ústa, když viděl, že Kristýnka je tu bez party. „Co pořád chodíš tak sám?“ rozzářila se na něho. „Nemám žádnou holku,“ zahučel Bert. „A co teda máš?“ „Mám počítač. Jsem na něj nadaný. Umím zadat programy a hrát všechny bojové hry.“ „Jé, to bych chtěla vidět!“ „No tak já ti to ukážu," zaradoval se chlapec.

Paní Kalousková zkoprněla nad exkluzivní mladou dámou v Bertově společnosti. Než stačil Bertík něco vykoktat, Kristýna se představila, zmínila se o Bertíkově laskavosti – a snad nebude paní Kalouskovou příliš obtěžovat?

Sledováni potěšenýma mateřskýma očima vydali se mladí lidé k počítači. Paní Kalousková utíkala do cukrárny pro nějaké pohoštění.

Kristýnka, obdivujíc Bertíkovu zručnost, přisedla si k němu tak blízko, až se v něm zatajil dech.

„Ty jsi opravdu ještě neměl holku?“ Vystrašený Bertík zavrtěl hlavou. Políbila ho a on vyskočil.

„Chceš mě provést po bytě, viď?“ „Tak jo!“ „Co se tak třeseš?...Nemáte tu něco k pití?“

Bertík ji zavedl do kuchyně k lednici. Byla v ní jen limonáda. Kristýnka se zvonivě rozesmála, že by to chtělo něco ostřejšího. Bertíkovi svitlo v očích. „Pojď,“ kývl na ni spiklenecky a vedl ji do matčiny ložnice. Otevřel noční stolek a vytáhl láhev matčina žaludečního likéru.

Kristýnku to rozveselilo ještě víc. „Takový lak na rakve nepiju… Koukám, že tě budu muset vzít do práce bez pití.“ Rozepjala si blůzku, popadla Bertíkovu ruku a položila si ji na hruď. Měla dojem, že kluk z toho omdlí.

Vtom zaslechla, že se vrací Kalousková. Lehce ze sebe setřásla sukni. Očekávaná reakce Bertovy matky se dostavila: Kristýna byla okamžitě vykázána z domu a svršky zanechané v ložnici vylétly za ní.

Bertík se rozplakal a tvrdil, že se s Kristýnkou ožení. Paní Kalousková protestovala, že osmnáct mu bude až za rok a hubovala na zkaženost dnešní mládeže.

Přesto šel Bertík druhého dne na vycházku zase sám. Potměšile slíbil matce, že půjde opačným směrem, ale s nezvyklou rozhodností se vydal přímo k lavičce s čekající Kristýnkou. Ta nejdřív předstírala, že ho nevidí, ale pak se na něj rozkřikla: „Co jsi to za chlapa? Takhle se nechat dirigovat od mámy!“

„Co mám dělat?“ Díval se na ni jako pejsánek.

„Utéct se mnou do ciziny. Tam se můžeme vzít.“

„Tak jo!“ zajásal Bertík:

„Peníze a pas ale nemáš, co?“ „To nemám…“

„Ach jo!“ obrátila oči k nebi. „Tak si je musíme opatřit. Nejdřív fotku na pas támhle v automatu metra. Já to zacáluju.“

Bertíkova tvář zářila takovým blahem, že na těch fotografiích vypadal docela hezky. „Tak, Berte, a teď mě dobře poslouchej! Pas opatřím ještě dnes v noci. Ale potřebujeme prachy. Prodám ty obrazy, co máte doma.“ „To mi máma nedovolí,“ správně zapochyboval Bertík.

„Uspíš ji tímhle,“ a podala mu lahvičku s tmavou tekutinou. "Naleješ jí to do toho jejího šláftruňku, co má v nočním stolku. Jak usne, dáš mi baterkou z okna nad vchodem znamení. Přijedu s dodávkou a naložíme obrazy.“

Horce se k Bertíkovi přitiskla a vášnivě ho políbila. Pak ho odstrčila: „Tak už běž!“

Jako hypnotizovaný šel Bertík doma rovnou do ložnice a nalil hnědou tresť do matčina oblíbeného likéru.

Pak večeřeli. Bertík zamyšleně okusoval kuřecí stehýnko, matka pojídala svůj oblíbený jogurt. Snědla ho půl kila bez chleba.

Ani u počítače se Bert neuklidnil. Morálně si zdůvodňoval svůj čin. Matku měl rád, jenže vyhodila Kristýnku. A Kristýnka ho miluje a chce si ho vzít! Nezbývá, než prchnout! Z ciziny mamince napíšou, jak jsou spolu šťastni. Máma stejně říkala, že ty obrazy jsou pro něj.

Šel se podívat na matku. Spala opravdu tvrdě. Dal Kristýnce znamení. Před domem zastavila rezatá Škoda 1203. Bertík už čekal u vrat. Pomáhal Kristýně a jejím kamarádům snášet plátna i s rámy. Nezapomněl ani na Švabinského za kredencí.

„Pas se už vyrábí. Peníze nebudu mít dřív než za tři hodiny,“ řekla Kristýna. „Jak tu budu s doklady a valutami, vyrážíme. Zatím si sbal kufr, to nejnutnější.“

Bertík se za tři hodiny Kristýny nedočkal. Zato se v tu dobu začala probírat matka. Bylo jí špatně. Poslala ho pro umývadlo, dávila. Když přišla trochu k sobě, všimla si prázdných obdélníků na stěnách.

„Kde máme obrazy?“ zasténala.

„Budou prodány výhodně, maminko, věř mi!“ ujišťoval ji Bertík.

Na paní Kalouskovou šly mdloby. „Zavolej pana doktora,“ stačila ještě nařídit.

Z Bertíkova hlasu doktor poznal, že je zle, a vzal si taxíka. Nejdřív zkontroloval zdravotní stav paní Kalouskové, pak volal policii.

Kalouskovi měli neuvěřitelné štěstí. Na okrsku podle popisu Kristýnky a jejích přátel okamžitě poznali partu, na jejíž feťácké doupě nedávno udělali razii. Dali okamžitě hlášku na všechny hraniční přejezdy.

Parta s obrazy poskládanými ve škodovce už dorazila na rakouskou hranici, celníci ji však kvůli špatnému technickému stavu nechtějí pustit do Rakouska na dálnici. Zatímco se dohadují, z Prahy přichází pátračka po pohřešovaných a ukradených uměleckých dílech.

A teď už berou události rychlý spád. Mladiství delikventi jsou zadrženi a Zrzavý, Špála, Kremlička, Čapek, Filla a další se vracejí tam, kde jsou pouze trpěnými hosty. Budou asi dlouho čekat na další dobrodružnou výpravu. Bertík se léčí z hluboké deprese. S přihlédnutím k jeho nízké  inteligenci s ním je zacházeno co nejšetrněji a jeho účast na krádeži mu nikdo nepřipomíná. Také se nemluví o houbovém extraktu, užívaném narkomany jako opiátu. Jen mezi čtyřma očima sdělil lékař Bertově matce, že dávka, již vypila s fernetem, byla smrtelná. Zachránilo ji těch půl kila jogurtu, který pojedla k večeři. Mléčné výrobky mají totiž zázračnou schopnost tento jed neutralizovat.