Láska je láska

Znáte pohádku O hloupé havířce? Ne? Tak já ji zažívám dennodenně u nás doma.

Mám sousedy Večeřovi. Pan Bedřich je normální chlap, který chodí do práce a myslí mu to. Jen když si hledal ženu, asi mu to trochu vynechalo. Jak jinak popsat jeho ženu Anču?

Anča je dobrá hospodyňka a snaží se ušetřit. Proto, když pere, vynese si židličku před byt, kde máme umístěny elektroměry. Jednou mě takto za šera překvapila a mě málem klepl Pepek. Myslela jsem si, že se za rohem panelákové chodby schovává přinejmenším sexuální násilník, vrah, zloděj a perverzák v jedné osobě. A ona tam sousedka! Sedí si, očima hypnotizuje elektroměr. „Dobrý den,“ pozdravím starší sousedku, naši Anču. „Dobrý den, paní sousedko,“ odpoví zdvořile.

„A copak to tu děláte?“, nedá mi to, ačkoli jsem si umiňovala, že se na nic nebudu ptát.

„Peru a dívám se, jak se rychle točí to kolečko,“ ukazuje prstem.

„No jo, když perete, berete víc energie.“

„Ale když mi pračka ždíme, točí se to ještě rychleji!“

„To dá rozum,“ myslím si, nic ale neříkám a odcházím. Chuděra tam bude sedět, dokud pračka nedopere, a Bedřich, až přijde z práce, si ohřeje zase párky, nebo půjde do hospody.

Jindy se kradu večer se psem ven. Nějak jsem zdřímla a je už vlastně noc. Ale pes ven potřebuje a mně pohyb před spánkem také neublíží. Uf, to jsem se lekla! Sousedka sedí na židli před bytem, na hlavě natáčky, na sobě růžový župan. „Copak, zase perete?“, ptám se už téměř automaticky. Za posledních čtrnáct dní jsem ji takto načapala už asi osmkrát. „Ale ne, nemůžu domů.“

„Proč?“

„No, je tam můra, já s ní doma nebudu,“ vysvětlí mi.

„Tak proč ji nevyženete?“ ptám se. „A proč ji nevyžene váš manžel?“

„Ten přijde až ráno, je na noční. A já se můry bojím,“ vysvětlí mi. Když zjistím, že před bytem sedí už tři hodiny a potřebuje také na záchod, jdou na mě mrákoty.

A tak se nabídnu, že ji vysvobodím. Vejdu do bytu, vyženu můru a sousedka může konečně domů.

Nedávno koupili sousedé zahrádku. Prý aby se Anča nenudila a byla na čerstvém vzduchu.

Bedřich se těšil, jak tu bude pěstovat zeleninu, z které by Anča vařila samá zdravá jídla. Jenže když se Anča dala poprvé do pletí, vytrhala všechnu mrkev, petržel a další zasetou zeleninu. Kupodivu pampelišky nechala. „Vždyť tak krásně kvetou,“ vzdychla Anča. A tak jí manžel zakázal o zahrádku se starat. Chodila na zahrádku slunit se a polehávat. Jednou sama přišla za manželem: „Béďo, sousedi mají slepičky, co kdybychom si je také pořídili? Budeme mít čerstvá vajíčka.“ Její muž souhlasil. Co se dá zkazit na slepicích? Pořídili pět slepiček a měli čerstvá vajíčka. Když se na zahrádce přemnožili krtci, vyzkoušeli Večeřovi vše pro jejich likvidaci. Anča jeden den přišla tajně s pikslou nějakého sajrajtu, který prý krtky vyhubí. A vyhubil. Nejen krtky, ale druhý den ležely všechny slepičky hore nožkama.  A bylo po vajíčkách. Od té doby se Anča opět jen sluní na zahrádce. Bedřich přijde z práce a letí na zahrádku. Tam seje, okopává, pleje, ryje, zatímco jeho krásná hloupá žena chytá bronz.

Chudák pan Bedřich. Ale láska je láska…  :-)