Lázně aneb když s člověkem šijí čerti

Kamarádka jela na měsíc do lázní. Od starostí, co bude s jejím bytem, kytičkami a třemi rybičkami, které chová v malém akváriu, jsem jí ráda pomohla tím, že jsem se nabídla, že budu do bytu chodit, kontrolovat ho, zalévat bohatou květenu a pravidelně krmit její tři piraně. Ony to jsou ve skutečnosti tři malé téměř bezúdržbové rybí papulky, ale i ty potřebují občas nakrmit. Ostatně, bydlím téměř v sousedství kamarádky. A tak kamarádka odjela.

Vždy po práci nebo cestou k rodičům jsem se stavila do bytu, vybrala poštovní schránku, zalila kytičky, nasypala jsem krmivo, které mi kamarádka nachystala, vyvětrala a pokračovala dál v cestě.

Kamarádka pravidelně volala a chlubila se tím, co v lázních zažívá. Večírky, tanečky, procházky, a hlavně klid. Přála jsem jí to. Až konečně týden před jejím návratem domů mě to napadlo.

Dnes je doba téměř neomezených možností. Pomocí moderních technologií se dá vytvořit iluze, které snadno uvěříme. A tak mě napadlo, že kamarádku malinko vystraším. Vyfotila jsem kamarádčin útulný obýváček a následně zadala umělé inteligenci úkol. Chtěla jsem „katastrofu“. V plánu jsem měla nahrát, že v bytě hořelo a téměř nic nezůstalo ušetřeno. AI mi v plánu ochotně pomohla a vytvořila obrázek, který se zdál skutečný. Střepy a popel, vše černé, zuhelnatělé na troud. Tento snímek jsem následně zaslala kamarádce s dovětkem, že se snad dá vše do pořádku. Čekala jsem, že kamarádka bude volat, ale byl klid.

O pár hodin později, brzy ráno, ještě jsem spala, protože jsem nemusela do práce, někdo zvonil u mého bytu. Jen nerada jsem opouštěla svou postel. Za dveřmi jsem v kukátku uviděla…kamarádku s kufrem. Místo toho, aby volala, ukončila si předčasně pobyt a na smrt vystrašená se vrátila domů. Co jsem měla dělat? Musela jsem přiznat, že jsem si z ní udělala legraci.

Nikdo nikdy od ní asi neslyšel tolik nadávek, jako já to ráno. Ani jsem se jí nedivila. I oplatky, které mi přivezla, nakonec darovala sousedům. Tak já nemlsala a kamarádka přišla o týden pobytu, protože se jí už nechtělo přes celou republiku vracet do lázní. Nakonec byla ale ráda, že vyhořelý byt byla jen iluze, kterou jsem pro ni nachystala, a ne skutečnost.

Bylo mi následně velmi líto, že jsem kamarádku podvedla. Očekávaná radost a smích se nekonaly. A tak jsem zpytovala svědomí a hned příští měsíc jsem objednala pro nás dvě alespoň víkendový welness pobyt, na který jsem ji pozvala.

„A kdo nám bude hlídat byt?“ ptala se kamarádka.

„Ještě nevím, ale určitě to bude někdo svědomitý, kdo si nedělá z lidí legraci,“ zauvažovala jsem.

Nakonec to dopadlo tak, že květiny jsme daly do dětské vaničky s vodou a tři malé rybky jsme předkrmily tak, aby náš pobyt vydržely. Strávily jsme následně pár dní v srdci Beskyd, v lesích, koupáním, turistikou, saunováním a skvělým odpočinkem. A tak jsem si i já přišla na své.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10