V prvé řadě miluji svou rodinu. Mou maminku, babičku, mého dědečka, sestru. A také miluji svého partnera. Je to právě on, který je v současné době mému srdci nejbližší, a který mi tolik schází, když musí být v práci. Snad je to láska na celý život. Až mi jednou některá z těchto bytostí odejde ze života, bude mi život zase nějakou dobu připadat nelítostný a černý.
Nesmím zapomenout ani na svá zvířátka, máme doma myšky. Jsou to rošťáci, kteří se neradi mazlí, ale stejně mi čas od času vlezou do nastavené dlaně a nechají se chvíli pohladit. Ze zvířátek, která jsem milovala, zmíním také dva pejsky, kterým snad jednou pohladím zase kožíšky, až se s nimi (snad za dlouho) setkám v nebíčku.

Další mou láskou je jeden internetový portál pro ženy. Mám ráda psaní příběhů a jsem velmi šťastná, že je mohu publikovat a že si je někdo přečte. Takhle moje láska k psaní se přitom začala projevovat teprve nedávno, když jsem si uvědomila, že je toho hodně, co chci sdělit. Ve škole jsem ze slohu často dostala špatnou známku a psaní jsem se proto dlouho vyhýbala.
V poslední řadě je to má práce, kterou miluji. Je náročná, někdy příliš stresující, ale stejně mám pocit, že už bych nechtěla dělat nic jiného. Nadřízení jsou opravdu docela hrozní. I když vím, že i u nich je pod tou tvrdou slupkou „příjemný“ člověk, který také dovede být milý, laskavý, chválit apod. Jen mají pocit, že když jsou nadřízení a mají šéfovat, musí být nepříjemní. A to je opravdu škoda.
Snad jsem na žádnou z mých lásek nezapomněla a snad mi tyhle lásky ještě dlouho vydrží.
Oli R. - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz