Mé zkušenosti s lékaři

Od malička mám panický strach z lékařů. Možná to vše začalo tím, že jsem musela jít k lékaři na stříhání jazyka. Vůbec jsem neměla tušení, k čemu se schyluje a když mi ten milý pán v bílém plášti řekl, ať hezky otevřu pusu, poslechla jsem ho, pak si jen vybavuji bolest a krev. Byla jsem ještě hodně malá, všichni, celá má rodina i lékař, si asi mysleli, že na tenhle zážitek zapomenu, ale bohužel, lidská paměť občas nezapomíná.

Další má nepříjemná zkušenost se týkala zubařky, naneštěstí se mi jako malé holce dost kazily zuby, a snad vždycky, když jsem k ní přišla na „preventivní“ prohlídku, měla jsem zubní kazy. Co se týče kožního lékaře, byl to hodný pán, který měl velkou trpělivost. Údajně jsem v jeho ordinaci brečela hodinu, než mi zmrazil dusíkem bradavici na noze. Když jsem se jednoho dne vrátila z tábora, nastala u nás doma panika. Bylo na mně přisáté klíště! Nebylo nijak velké, ale moji rodiče jsou v tomto směru naprosto „neschopní“, s klíšťaty nemají zkušenosti a neví, co dělat. Babička se přiřítila s nějakým krémem a klíště jím zalepila, prý aby se udusilo. Pak jej začala „viklat“ ven, za chvíli však se zděšením zjistila, že klíště není venku celé! Uvnitř zůstala jeho hlavička! Teď už se doma nedalo nic dělat. Musela jsem jít ke svému kožnímu lékaři. Ten klíště zmrazil dusíkem a poté sáhl po nějakém nástroji, který připomínal pidi naběračku. Vyděsila jsem se, že s klíštětem přijdu také o část své nohy či tkáně na noze, když klíště „vydloubne“ tím hrozivým nástrojem. Zatla jsem však zuby, zavřela oči a nechala lékaře „něco“ s klíštětem udělat. Pak mě však ještě čekal odběr krve! Odvrátila jsem hlavu a nechala si ji odebrat. Bylo po všem, drama s klíštětem skončilo. Tedy skoro po všem, teprve po rozboru krve bylo totiž úplně jasné, že nejsem nijak nakažená a přežila jsem kousnutí klíštětem bez následků.   

Pan kožní lékař je starý člověk, mám s ním ještě jednu „milou“ zkušenost, kterou mi dodnes připomínají dvě obrovské jizvy na zádech. Vše začalo tím, že si babička nechala odstranit laserem znaménko na tváři. Já na tváří nemám žádná velká nevzhledná znaménka, měla jsem však dvě větší na zádech, a tak mou starostlivou rodinu napadlo, že bude lepší, když je mít nebudu. Nevím, jestli si mysleli, že má odhalená záda budou v létě hezčí, bohužel je tomu spíše naopak. Pan doktor však vyslyšel naléhání mé rodiny, ani mu to nemůžu mít za zlé, protože když se má rodina pro něco rozhodne, jde si tvrdě za tím. Tehdy mi záda pan doktor umrtvil, než začal řezat, takže jsem vůbec nic necítila, byla jsem tehdy dokonce ráda, že se pak budu moci omluvit z tělocviku. Pan doktor mě ale trochu šokoval, když jsem tak ležela na lehátku a nechávala ho do sebe řezat, slyšela jsem, jak říká: vezmeme radši hned obě dvě! Původně jsem totiž měla přijít nejprve jen o jedno znaménko, a musím říct, že když jsem pak viděla ty obrovské jizvy, bylo by to poprvé a naposledy, co jsem si je „vyříznout“ nechala, raději bych také šla na téměř bezbolestný laser, po kterém zůstává na památku malá jizvička.

Zajímavá je i zkušenost a gynekoložkou. Chodí k ní celá má rodina, a tak mi bylo docela hloupě, když mi paní doktorka říkala, ať vzkážu mamince, že už u ní dlouho nebyla, ale poslechla jsem ji. Moje maminka se mi s mnoha záležitostmi svěřuje, přesto jsem však nechtěla od gynekoložky slyšet, že k ní má zajít. Možná je s podivem, že mi rovnou neřekla, že má takové a makové gynekologické potíže.
Tak snad jste se nad příběhem alespoň pousmáli, hodně zdravíčka přeju!