Med

Na svačinu nakrájím sekanou, kterou jsem upekla, k ní chleba a zabalím to manželovi na noční službu. Ještě přidám kyselé okurky, pro ně jdu do špajzu a natahuju se do regálu, abych dosáhla na skleničku s těmi malými, ty má manžel nejradši, takové jednohubky. Jak se dívám po sklenicích se zavařenou zeleninou, všimla jsem si sklenic s medem. Je nějaký kalný, vzala jsem těžkou sklenici, nastavila proti žárovce na zdi a je to jasný, začíná krystalizovat. Já vím, že mu nic není, ale mám ráda čirý, tekutý a bronzově hnědý.

Spolu s okurkami jsem med donesla do kuchyně s tím, že ho trochu zahřeju, aby nevzhledné matné krystalky zmizely. Muže jsem doprovodila ke vrátkům a on mi na rozloučenou řekl, abych neponocovala a klidně se vyspala. Přikývla jsem, jen si dočtu právě rozečtenou knihu, je to napínavý děj a jsem nedočkavá, jak to v románu dopadne. V kuchyni jsem připravila vodní lázeň, do kastrůlku s vodou vložila sklenici s medem a pomalu zahřívala, aby se med nevařil a neztratil vitamíny. Nějak to trvá a pořád je to kalné, nejspíš to bude chtít více času. Nachystala jsem si velký hrnek čaje s citronem, donesla do pokoje a zabalila se do deky. Pěkně v klidu, nikým nerušená jsem se s chutí pustila do čtení knihy. Hltala jsem jednu stránku za druhou, popíjela už skoro vlažný zbytek čaje a oči se mi klížily. Odložila jsem knihu, zavřela oči a v polospánku přemítala, jak to s hlavním hrdinou dopadne.

Najednou jsem se lekla, jako by na mě někdo promluvil. Probrala jsem se a vtom mi naskočilo MED! Odhodila jsem deku a utíkala do kuchyně. Voda z kastrůlku byla už všechna pryč, ovšem jinak sklenice s medem byla v pořádku a dokonce byl krásně čirý, jak jsem chtěla. Vypnula jsem sporák, aby se kastrol dál nežhavil. Bohužel to, co následovalo, byla katastrofa. Kdybych se v momentě, když jsem hořák vypnula, sebrala a odešla, udělala bych nejlíp, ale já začala dumat, a to byl začátek konce.   

Napadlo mě, že bych měla hrnec ochladit, aby byl med co nejdříve studený. Natočila jsem z kohoutku vodu do džbánu a nalila do kastrolu, ve kterém stála sklenice s medem. Ozvalo se hlasité cvakání deformujícího se plechu a rána. Uskočila jsem a vtom se kus sklenice s medem oddělil a jako raketa se vydal vzhůru. Nevím, co to bylo za sílu, ale ve vteřině mě to povalilo na zem až k jídelnímu stolu. Vykřikla jsem a dívala se ze země směrem ke sporáku. Vstala jsem a nakoukla do hrnce, v něm zůstal spodek sklenice a odříznutý vršek zmizel neznámo kam, řez byl čistý jako provedený laserem a na dně zbylo asi deci medu.

Kam se podělo ostatních 3/4 litru?

Oči mi těkaly z hrnce na desku sporáku a kolem hořáků byla asi centimetrová lepivá vrstva, která se táhla až k lince a lednici. Z linky tekl med na šuplíky s příbory a na dvířkách pod nimi tuhl jako krápníky v ledové jeskyni. Chtěla jsem šáhnout do dřezu pro houbičku, ale nemohla jsem se hnout, nohy jsem měla přilepené v ponožkách k zemi. Stála jsem tam zalepená v medu a nadávala si. Do rána jsem pak měla o práci postaráno, abych medovou jeskyni uvedla do původního obyvatelného stavu.             

Muž se ráno vrátil z noční a našel mě úplně vyřízenou. „Copak, nemohla jsi spát?“ řekl. Ani jsem nenacházela slova, kterými bych vyjádřila noční zážitek. Oba jsme se šli dospat, manžel po noční a já v podstatě taky. Odpoledne jsem dělala bramborák. Sundala jsem z háku jednu z pánví, co visí na konci kuchyně a šla smažit. Položila jsem pánev na pečlivě vypucovaný sporák a mě snad šálí zrak, pánev je od medu. V duchu jsem si jako film pustila noční medový zážitek. Ten vařicí med ze sklenice nevytekl, ale udělal vlastní ohňostroj a zasáhl všechno, co bylo v dosahu. Sice jsem lamentovala, jak mě to „uklidilo“ na zem až ke stolu, ale určitě mě to zachránilo, protože kromě ponožek na vyhození a sklenice medu v čudu, nebyly vlastně žádné škody ani zranění.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10